cultural heritage, foundries, heritage values, Ux Brotherś foundry, Wannieckś foundry

Slévárny se v současné době, kdy technické památky chápeme jako nedílnou a plnohodnotnou součást kulturního dědictví, ocitají ve stejné pozici, v jaké byly technické památky obecně na přelomu 80. let 20. století. Jejich existence byla akceptována, zřídka se objevily jako téma na odborných konferencích, ale období výzkumů, které vedly k pochopení a ochraně tohoto fondu, mělo být teprve zahájeno. Časová prodleva, která vzniká mezi ukončením provozu sléváren a jejich vyhodnocením, je v současné době alarmující. Autorka příspěvku na tuto skutečnost upozorňuje, a na dvou vybraných památkově chráněných slévárnách, slévárně Wannieckovy strojírny a slévárny bratří Uxů, problematiku památkové ochrany objektů a preference památkových hodnot deklaruje.

Foundries are in the same position as technical monuments in general at the turn of the 1980s, when we understand technical monuments as an integral and fully-fledged part of cultural heritage. Their existence was accepted, they rarely appeared as a topic at professional conferences, but the period of research leading to the understanding and protection of this stock was yet to begin. The time lag between the closure of the foundries and their evaluation is now alarming. The author of this paper draws attention to this fact, and declares the issue of the conservation of buildings and the preference of heritage values on two selected listed foundries, the Wannieck Foundry and the Ux Brothers Foundry. Translated with DeepL.com (free version)