painting ;drawing ;object ;installation ;chameleon

„Chameleon nemá žádnou určitou barvu, kterou by člověk mohl vidět a všimnout si ji. Vyhýbá se pohledu, ve kterém se oko pozorovatele mate a ztrácí. Pohlédneš a vidíš chameleona černého, poté se mění jeho podoba do barvy bílé, jako by si převlékal šaty. Potom se jeví zase úplně jinak, převlékne se do opalizující modrozelené stejně jako herec, který si vymění masku nebo kostým. Příroda sice nezná žádné jedovaté nápoje a masti jako Médea či Kirké, ale přece jí může člověk nazývat umělkyní proměny.“ (Claudius Aelianus, 175-235 p.Kr.) Kudělova malířská tvorba započala bezprostřední reflexí reality. Zaznamenával krajinu kolem sebe, pohledy do interiérů a zahrad. Červená branka vedoucí k předzahrádce domku zavalená sněhem s prokopanou cestičkou, obraz zdánlivě obyčejný, ale tolik evokující vzpomínky na běžnou každodennost, která si nezadá s monumentálním účinem romantické krajiny Caspara Davida Friedricha. Divák má pocit, že Kudělovy obrazy jsou pro něj důvěrně známé. Jsou to procházky místy, ve kterých většina z nás prožívá svůj běžný den. Malíř K. v těchto obrazech hledal vnitřní řád, vynalézal geometrický kompoziční rámec, který sloužil k pochopení a adjustaci určité reality. Postupem času se v Kudělově tvorbě objevují nové motivy maleb, které jeho výtvarný repertoár rozšiřují a obohacují o nové perspektivy. Jsou to především obrazy, ve kterých Kuděla rozpracovává klasický žánr malířství, portrét, případně doplňovaný etnografickými inspiracemi své rodné krajiny. V portrétu hledá Kuděla univerzálie malby, nezajímá ho podoba portrétovaného, zachází za specifické rysy individua, hledá jeho podstatu. Snaží se dotknout tajemství lidské tváře, odrazu duše v lidském pohledu, hledá vztah, způsob promítnutí ducha do fyzické matérie anatomie tváře. Zároveň však pracuje s malířským gestem a možnostmi barvy v celé šíři jejích psychologických účinků na psýché diváka jeho obrazů. Podobně přistupuje ke svým obrazům vycházejících z inspirací lidovým krojem, ve kterých má podobný pří

?A chameleon has no particular color that one can see and notice. It avoids a look in which the eye of the beholder becomes confused and lost. You look and see a chameleon black, then its form changes to white, as if it were changing clothes. Then he appears completely different again, changing into an opalescent blue-green just like an actor who changes his mask or costume. Nature does not know any poisonous drinks and ointments like Medea or Circe, but one can still call her an artist of transformations." (Claudius Aelianus, 175-235 AD) Kuděla's painting work began with an immediate reflection of reality. He recorded the landscape around him, views of interiors and gardens. A red gate leading to the front yard of a house covered in snow with a dug-out path, a picture seemingly ordinary, but evoking so many memories of ordinary everyday life that it cannot compare with the monumental effect of Caspar David Friedrich's romantic landscape. The viewer has the feeling that Kuděla's paintings are familiar to him. They are walks through places where most of us spend our normal day. The painter K. was looking for an internal order in these paintings, he invented a geometric compositional framework that served to understand and adjust a certain reality. Over time, new painting motifs appear in Kuděla's work, which expand his artistic repertoire and enrich it with new perspectives. These are primarily paintings in which Kuděla elaborates the classical genre of painting, portrait, possibly supplemented by ethnographic inspirations of his native landscape. In the portrait, Kuděla looks for the universals of painting, he is not interested in the form of the portrait, he goes beyond the specific features of the individual, he looks for his essence. He tries to touch the mystery of the human face, the reflection of the soul in the human gaze, he seeks a relationship, a way of projecting the spirit into the physical matter of the anatomy of the face. At the same time, however,