war conflict ;the phenomenon of selective solidarity ;the consequences of contemporary crises ;non-hierarchical configuration

Jádro díla i autorské výstavy se stejným názvem Niekedy spolu pri Azovskom mori (2022; kurátorka Juliana Sokolová) se skládá ze šesti zvukových záznamů, ve kterých vstupují do popisů každodenní reality prvky a zkušenosti, které jsou výsledkem současných krizí, zejména vojenského napadení Ukrajiny. Autorka prostřednictvím audio opisu každodenních nebo rutinních činů popisuje obranné mechanismy proti degradaci nebo snahu o radost. Pracuje s myšlenkami dobrých scénářů, nedosažitelnými situacemi, (bez)nadějných příslibů. Referuje o vnitřním napětí a pocitu rozdvojenosti, kdy hledáme způsoby, jak adekvátně reagovat na válku, která je sice za hranicemi, ale ze své podstaty zasahuje lidi, kteří jsou kolem nás, i nás samotných. Výstava reaguje na události, které dosud neodzněly a uvažuje o fenoménech solidarity a selektivní solidarity. Mluvené slovo je cíleně bez napětí, bez emocionálního důrazu, jako odraz opakovaně zažívané paralýzy. Zvuky jsou distribuovány v prostoru jako působivý, masivní zvukový mrak, který lze dekódovat pouze v místě určení. Součástí promyšlené akusticko-prostorové a vizuální instalace je velkoplošní digitální fotografie (2,5 x 4 m). Instalace klade všechny divákům přístupné vněmy do nehierarchického uspořádání, které lze také vnímat jako demonstraci autorkinho mikrosvěta. Výchozím bodem výstavy je existenciální pocit podmíněný aktuální dobou, kdy nevyřešené sociální krize a krize z izolace nahradil válečný konflikt.

The core of the work and the exhibition of the same name One Day, Together by the Sea of Azov (2022; curator Juliana Sokolová) consists of six sound recordings in which elements and experiences resulting from contemporary crises, in particular the military invasion of Ukraine, enter into descriptions of everyday reality. Through audio descriptions of everyday or routine actions, the artist describes defence mechanisms against degradation or the pursuit of joy. She works with ideas of good scenarios, unattainable situations, (un)hopeful promises. She reports on the inner tension and sense of splitness as we search for ways to respond adequately to a war that, while beyond the borders, by its very nature affects the people around us and ourselves. The exhibition responds to events that events that still last and considers the phenomena of solidarity and selective solidarity. The spoken word is purposefully devoid of tension, without emotional emphasis, as a reflection of a repeatedly experienced paralysis. The sounds are distributed in space as an impressive, massive sound cloud that can only be decoded at their destinations. The elaborate acoustic-spatial and visual installation includes large-scale digital photography (2.5 x 4 m). The installation places all the perceptions accessible to the audience in a non-hierarchical arrangement, which can also be seen as a demonstration of the artist's microcosm. The starting point of the exhibition is an existential feeling conditioned by the current times, when unresolved social crises and crises of isolation have been replaced by war conflict.