null

Druhý ze série koncertů původně Orlovské kapely Pacino, spolu s Tilikum, Ahoj a Diist, tentokrát v Kabinetu můz, u příležitosti vydání druhé desky: Sedm světů Po pěti letech vychází druhá deska kapely Pacino. Někdo by řekl, že to mohlo být pět relativně dlouhých let, já bych řekl, že to bylo tak akorát. Pacino mezi tím vydali dvě vytečná ep (Dveře a benefiční Hlad), jeden cover Oldy Říhy, poslední dva roky navíc totálně rozstřelil Covid, takže nemám vůbec vzorec na to, jak ten čas přepočítat a do toho musím kapele Pacino uznat jednu věc: Půl Litru Země je deska, která neskutečně dlouho rezonovalo a funguje i dnes. Aniž bych si chtěl strkat nějak úspěch do vlastní labelový kapsy, Půl Litru Země už patří mezi českou kytarovou klasiku a já ji řadím po boku takových klenotů jako třeba Aquila Bert, Choose Your Beast, Aquarius nebo Srdce v kusech zvuku. Mám k tomu jeden docela velmi rozumný argument: na Aukru se jii za pět let pokusil prodat jen jeden jedinej člověk, stejně tak na Discogs. To je celkem hezký ukazatel toho, jak se s touhle nahrávkou chtějí nebo nechtějí její majitelé loučit. A teď už k desce Sedm světů. Je to určitě nejrovnější deska, která na Stoned to Death vyšla za hodně dlouho dobu a někdo se třeba může ptát, jak tahle nahrávka vlastně zapadá do naši hroudy abstraktního hnoje. Řekl bych, že naprosto výtečně, protože i právě přes to, že Pacino bylo a je standardní power rock trio, je to zároveň absolutně autentická věc, která mě už víc jak pět let těší tím (je zároveň součástí Stoned to Death již víc jak polovinu datované existence labelu), že se absolutně do ničeho nestylizuje, nepřemýšlí zbytečně moc, netaktizuje a hraje přesně tak jim tzv. “huba narostla.” Tvorba Pacino mi hodně připomíná cyklus, kdy se jedná věc opakuje a piluje pořád dokola, aniž by se poškodila původní forma (třeba jako westerny Budda Boettichera), takže by se zkratkovitě dalo vlastně říct, že Sedm Světů je defakto Půl Litru Země Revisited. Stejný formát, žádná zbytečná inova

null