Contemporary art, public art

Do češtiny obtížně přeložitelný pojem avos‘ (авось), který se objevuje v názvu výstavy, charakterizuje postoj člověka, jenž ignoruje možné problémy. Značí (slepou) víru v zázrak, stejně jako smíření s pocitem nejistoty. Jsou v něm současně obsaženy odolnost i fatalismus, což se mnohým pojí s typickým rysem ruské povahy. Už Alexandr Puškin v Evženu Oněginovi ostatně nazval avos‘ ruským šiboletem, rozumějme znamením, jímž se Rusové odlišují od jiných. Avos‘ je pak také možná důvod, proč jsou Rusové, více než jiné národy, náchylnější k utopiím a Rusko místem, kde je rozpor mezi idejemi a jejich naplňováním snad nejmarkantnější na světě. Každá z autorek se k tomuto základnímu tematickému rámci vyjadřuje po svém. Maria Aksinina se ponejvíce uchyluje do světa mýtů a pohádek, které pro ni značí nejen kontakt s domovinou a dětstvím prožitým na Urale, nýbrž i řád ve světě, jenž jinak ne vždy dává smysl. Druhá z vystavujícíh, Anna Khmeleva, ve svých pracech exponuje ústřední téma zejména ve vztahu k materialitě a domácí tvořivosti, ovšem bez potřeby citového ukotvení přímo v rodině. Její výtvarná řeč je také méně jednoznačná. Skrze její fotografie a instalace – obvykle křížící civilnost s lyrickým abstrahováním – se však možná ještě neúprosněji vyjevuje materiální nedostatek, který je nutným podhoubím těchto aktivit. Její práce v každém případě potřebují čas, protože náš pohled zprvu těká po povrchu, aby se teprve po nějaké době pohroužil hlouběji a začal pod tímto povrchem objevovat další prostory. V této dialektice přepychu a ubohosti, krásy a kýče, zjevného a skrytého, banálního a závažného, nám ale zároveň pomáhá rozkrýt transcendentální rozměr.

The difficult-to-translate term 'avos' (авось), which appears in the title of the exhibition, characterises the attitude of a person who ignores possible problems. It signifies (blind) faith in a miracle, as well as acceptance of the feeling of uncertainty. It simultaneously contains both resilience and fatalism, which many associate with a typical feature of the Russian character. In fact, Alexander Pushkin in Eugene Onegin already called avos' the Russian shibboleth, meaning the sign by which Russians distinguish themselves from others. Avos', then, is also perhaps why Russians, more than other nations, are more prone to utopias, and Russia a place where the contradiction between ideas and their fulfilment is perhaps the most marked in the world. Each of the authors has her own take on this basic thematic framework. Maria Aksinina mostly retreats into the world of myths and fairy tales, which for her signify not only contact with her homeland and childhood lived in the Urals, but also order in a world that otherwise does not always make sense. The second exhibitor, Anna Khmeleva, exposes the central theme in her works mainly in relation to materiality and domestic creativity, but without the need for emotional anchoring in the family. Her artistic language is also less explicit. However, through her photographs and installations - usually crossing civility with lyrical abstraction - the material scarcity that is the necessary undercurrent of these activities becomes perhaps even more relentlessly apparent. In any case, her works take time, as our gaze initially flows over the surface, only to delve deeper after a while and begin to discover other spaces beneath that surface. But in this dialectic of luxury and squalor, beauty and kitsch, the obvious and the hidden, the banal and the serious, she also helps us to uncover a transcendental dimension.