Czechoslovakia 1918-38, Hlučín region, German minority, national relations, educational policy

Na území Hlučínska žila dosti početná německá menšina, přesto byly po připojení tohoto území k Československé republice v roce 1920 zrušeny (až na dvě obce) všechny německé školy. Pokud chtěli rodiče zajistit svým dětem vzdělání v němčině, museli je posílat do opavských škol. O německé vzdělání pro své děti usilovala na Hlučínsku i část rodičů české národnosti. I když to nebylo proti zákonu (ve Slezsku, na rozdíl od Moravy, neplatil zákon, že dítě může navštěvovat jen školu, jejíž vyučovací jazyk se shoduje s jeho národností), státní orgány se pokoušely zamezit studiu hlučínských dětí české národnosti na německých školách. Cílem příspěvku je doplnit dosud vyšlé práce k této problematice o detailnější rozbor archivních materiálů a zároveň pojednat problematiku v kontextu národnostní politiky státu, hlavně rozboru platné legislativy a způsobu, jakým byla legislativa na Hlučínsku obcházena samotnými státními orgány, především zplnomocněným vládním komisařem Josefem Šrámkem.

Rather large German minority lived in Hlučín region, however, all German schools were closed down (except for two villages) after the annexation of the region to the Czechoslovak Republic. When parents wanted to provide their children with education in German language, they had to send them to schools in Opava. Several Czech parents from the Hlučín region wanted German education for their children as well. Even though it was not against the law, authorities tried to prevent the Czech speaking Hlučín children from studying at Germen schools. The study gives detailed analysis of archive materials and deals with the problems in the context of the national policy of the state, especially analysis of the effective legislation and how in Hlučín region the legislation was circumvented by the au-thorities themselves, especially by the plenipotentiary government official Josef Šrámek.