Performance art, Conceptual art, Installation, Process art, Painting in motion

Heterotopie je pojmem, jež odkazuje k jiným místům tzv. ne-místům, který byl formulovaný Faucaultem. z řec. heteros (odlišný, jiný) + τόπος (topos, místo). Je protipólem utopie, která není ukotvena v realitě. Současnost je podle Michela Foucaulta (1986: 22) „epochou prostoru“. Náš současný zájem o prostor dle autora nahradil okouzlení časem a historií, které považuje za typické pro 19. století. V chápání prostoru vychází z tradice strukturalismu. Tuto kategorii uvažuje v rámci trojdimenzionálního modelu: prostor - moc - vědění. Projekt poukazuje na formované limity uspořádání ne-míst, významů (sdělení) a institucí, které obecně jsou spojena s časovými zlomy. Prvním typem jsou heterotopie vyznačující se nepřetržitým shromažďováním časových artefaktů. Jedná se například o muzea či archivy (ibid.: 26), které slouží jako shromaždiště, průnik všech časů v jediném prostoru, samy však stojí mimo ně. Ve světle tohoto uvažování je odraz, zrcadlo největší formou heterotopie v místě - nemístě, v realitě - mimo realitu. Tyto modely a předměty budou použité v performanci. Akce se bude dotýkat těchto otázek a témat, ale ne dogmatickým způsobem, poznání bude rezonovat na ose objekt - subjekt (podvědomé formy, archetypy, realita zcizení, realita vnímání, politika a umění, kritika obrazu, jazyk, texty, symboly).

Heterotopia is a term that refers to other places, so-called non-places, which was formulated by Faucault. from Greek. heteros (different) + ????? (topos, place). It is the opposite of a utopia that is not rooted in reality. According to Michel Foucault (1986: 22), the present is an "epoch of space". According to the author, our current interest in space has replaced the fascination with time and history that he considers typical of the 19th century. The understanding of space is based on the tradition of structuralism. He considers this category within a three-dimensional model: space - power - knowledge. The project points to the formed limits of the arrangement of non-places, meanings (messages) and institutions, which are generally associated with time breaks. The first type is heterotopia characterized by the continuous collection of temporal artifacts. These are, for example, museums or archives (ibid .: 26), which serve as a gathering place, the intersection of all times in a single space, but they themselves stand outside them. In light of this reasoning, reflection, the mirror, is the greatest form of heterotopia in place - out of place, in reality - outside of reality. These models and objects will be used in the performance. The event will touch on these issues and topics, but not in a dogmatic way, knowledge will resonate on the axis object - subject (subconscious forms, archetypes, reality of alienation, reality of perception, politics and art, critique of image, language, texts, symbols).