Vladislav Vančura, Marijka nevěrnice, intermediality, literature, film, music

Kapitola knihy je zaměřena na film Marijka nevěrnice (1934) perspektivou intermediálního prolínání literatury (námět Ivana Olbrachta), filmu (scénář Ivana Olbrachta a Karla Nového, režie Vladislava Vančury) a hudby (hudba Bohuslava Martinů). Spojením jeho tvůrců, kteří se představují v jiné tvůrčí oblasti, než je pro ně typické (Nový a Olbracht jako scénáristé, Vančura jako režisér, Martinů jako tvůrce filmové hudby), vzniká výjimečný intermediální projekt 30. let 20. století.

The chapter of the book is focused on the film Marijka nevěrnice (1934) from the perspective of intermedial interweaving of literature (the theme of Ivan Olbracht), film (screenplay by Ivan Olbracht and Karel Nový, directed by Vladislav Vančura) and music (music by Bohuslav Martinů). The combination of its creators, who present themselves in a different creative field than is typical for them (Nový and Olbracht as screenwriters, Vančura as a director, Martinů as a creator of film music), creates an exceptional intermedia project of the 1930s.