fall, patient, hospitalization, mental disorder, risk

Úvod: Pády jsou vnímány jako významná příčina morbidity a mortality jedinců ve všech věkových kategoriích. U pacientů s duševní poruchou je navíc riziko zvýšeno zhoršeným duševním stavem a aplikovanou farkmakoterapií. Cíl: Cílem práce byla restrospektivní analýza faktorů ovlivňujících vznik pádu u pacientů s duševní poruchou hospitalizovaných ve vybraném lůžkovém zařízení psychiatrické péče. Analýza byla provedena ze zápisů v záznamových formulářích používaných v daném zařízení pro nahlášení této nežádoucí události. Metodika: Vlastní analýza byla realizována u celkem 2 662 záznamů o pádech za období sedmi let od roku 2013 do roku 2020. Hodnocení hypotéz bylo provedeno s použitím Chí-kvadrát testu pro dva a více výběrů na hladině významnosti 5 %. Výsledky: Za zvolené období bylo v daném zařízení hospitalizováno celkem 37 714 pacientů, pád byl zaznamenán u 2 662 (7,1 %) pacientů. Z hlediska věku byl nejvyšší výskyt pádů zaznamenán u pacientů ve věku 85 let a více (22,4 %) a nejmenší u pacientů ve věku 45-54 let (2,6 %). Byla prokázaná statisticky významná souvislost mezi dosaženým věkem a výskytem pádu (p < 0,001). Z pohledu pohlaví se pády vyskytovaly častěji u žen, kde byl výskyt 1,7 krát vyšší oproti mužům.U pacientů ve věkové kategorii 75-84 let byl zaznamenán nejvyšší počet vážných zranění souvisejících s pádem a to ve 20 % případů. V rámci šetření nebyl prokázán statisticky významný rozdíl mezi věkem a podílem pádů se zraněním. Na přijímacích stanicích byla vyšší frekvence pádu zaznamenaná v noci a to celkem ve 29 % případů. Během dne byl zaznamenán vyšší výskyt této nežádoucí události (44 % případů) na stanicích následné péče. Závěr: I když jsou pády dlouhodobě sledovým jevem při hospitalizaci pacientů, stále jde o závažný problém. Proto se jeví vhodným reagovat na jejich výskyt a inovovat a zefektivňovat faktory, které povedou k jejich eliminaci.

Introduction: Falls are perceived as a significant cause of morbidity and mortality of individuals in all age categories. In addition, in patients with a mental disorder, the risk is increased by a worsened mental state and applied pharmacotherapy. Objective: The objective of the work was a retrospective analysis of factors influencing the occurrence of falls in patients with mental disorders hospitalized in a selected inpatient facility of psychiatric care. The analysis was performed from entries in the recording forms used in the given facility to report this adverse event. Methodology: In-house analysis was performed on a total of 2,662 fall records over a seven-year period from 2013 to 2020. Hypothesis evaluation was performed using the Chi-squared test for two or more samples at a significance level of 5%. Results: During the selected period, a total of 37,714 patients were hospitalized in the given facility, a fall was recorded in 2,662 (7.1%) patients. In terms of age, the highest incidence of falls was recorded in patients aged 85 and over (22.4%) and the lowest in patients aged 45-54 (2.6%). A statistically significant association between age and fall incidence was demonstrated (p < 0.001). From the point of view of gender, falls occurred more often in women, where the incidence was 1.7 times higher than in men. Patients in the age category of 75-84 years had the highest number of serious injuries related to falls, in 20% of cases. In the framework of the investigation, no statistically significant difference between age and the proportion of falls with injury was demonstrated. At the reception stations, a higher frequency of falls was recorded at night, in a total of 29% of cases. During the day, a higher incidence of this adverse event (44% of cases) was recorded at follow-up care stations. Conclusion: Even if falls are a long-term follow-up phenomenon in the hospitalization of patients, it is still a serious problem.