domestic violence, social work

Odborníci, kteří pracují s domácím násilím jsou vzdělávání v mnoha různých teoretických modelech, z nichž každý vychází z odlišných hodnot a předpokladů. Dřívější nefeministické modely měly tendenci být ovlivňovány dominantní patriarchální ideologií, která tolerovala domácí násilí. To se snažily změnit feministické přístupy, které se zaměřily na moc, genderovou nerovnost a nepřijatelnost násilného chování. Další koncepty, jako např. na člověka zaměřený nebo systemický přístup, kladou velký důraz na přijetí a autonomii klientů a na neutralitu pracovníka. Milánský systemický přístup např. věří, že problém domácího násilí je součástí vzorce interakcí v rodině. Pro postmilánský feministický systémový přístup je důležitá nulová tolerance k násilí, a především závazek k bezpečnosti, odpovědnosti a spravedlnosti. Pro narativní přístup je zásadní požadavek převzetí odpovědnosti za násilné chování, a zpochybnění sociálně konstruovaných příběhů o patriarchátu (Hunter, 2001). Teoretické koncepty, ze kterých vycházíme ovlivňují naše jednání s rodinami i jednotlivci. Žádný ze zmiňovaných přístupů není ideální a každý sebou nese určitá etická dilemata. Je proto důležité, aby sociální pracovnice a pracovníci reflektovali předpoklady plynoucí z jednotlivých přístupů i etická dilemata, která z těchto předpokladů vyplývají. Jak se názory na domácí násilí mění v odborném diskurzu, vyvíjí a mění se i naše hodnocení těchto modelů.

Professionals who work with domestic violence are educated in many different theoretical models, each based on different values ​​and assumptions. Earlier non-feminist models tended to be influenced by a dominant patriarchal ideology that condoned domestic violence. Feminist approaches that focused on power, gender inequality and the unacceptability of violent behavior tried to change this. Other concepts, such as the person-centered or systemic approach, place great emphasis on the acceptance and autonomy of the clients and on the neutrality of the worker. Milan's systemic approach, for example, believes that the problem of domestic violence is part of the pattern of interactions in the family. For the post-Milan feminist systemic approach, zero tolerance for violence is important, and above all, a commitment to safety, responsibility and justice. Essential to the narrative approach is the requirement to take responsibility for violent behavior and challenge socially constructed narratives of patriarchy (Hunter, 2001). The theoretical concepts from which we are based influence our dealings with families and individuals. None of the mentioned approaches is ideal, and each carries with it certain ethical dilemmas. It is therefore important that social workers reflect on the assumptions arising from individual approaches and the ethical dilemmas that result from these assumptions. As views on domestic violence change in professional discourse, our evaluation of these models evolves and changes as well.