orthoepy, pronunciation, Czech, Slovak, Polish

Publikace pojednává o spisovné výslovnosti tří západoslovanských jazyků, které se přes svou genetickou a geografickou blízkost odlišují nejen ve zvukové realizaci některých hlásek nebo hláskových seskupení, ale i tím, jak se v českém, slovenském a polském lingvistickém prostředí přistupuje k pojímání spisovnosti nebo co přesně v nich pojem ortoepie z názvu knihy znamená. Kromě ortoepických pravidel uplatňujících se v současných sledovaných jazycích, jež jsou zpracována v samostatných kapitolách (3., 4. a 5.), přináší také pohled do historie kodifikačních snah v jednotlivých zemích (kap. 2), upozornění na problémové jevy současné výslovnosti české, slovenské i polské (6. kap.) a v samotném úvodu (1. kap.) vysvětlení základní používané oborové terminologie a její pojetí v jednotlivých prostředích.