Recentní výzkumy biologů a ekologů dokládají, že některá stanoviště tradičně vnímaná jako symbol degradace přírodního prostředí (opuštěné lomy, deponie popílku nebo dálniční náspy a retenční nádrže aj.) obývají unikátní živočišná společenstva s významným zastoupením vzácných a ohrožených druhů organismů. Nejvíce překvapivé jsou v dané souvislosti zřejmě důlní odvaly („haldy“) nebo důlní odkaliště, reprezentující jak suchozemské, tak i vodní stanoviště v intenzivní průmyslové krajině. A právě rozsáhlými plochami pokrytými vytěženým důlním materiálem (hlušinou), které střídají nádrže odkališ, se vyznačuje po ukončené nebo ukončované těžbě krajina Karvinska. V následujícím textu budou rozebrány otázky týkající se ojedinělých ekologických fenoménů a paradoxů života v sekundárních biotopech současné hornické a pohornické krajiny. Bude ukázáno, jak významnými ekologickými prvky se překvapivě mohou stát některé člověkem záměrně i nevědomě vytvořené biotopy. Řeč bude také o závodech bez vítěze mezi zarputilým rekultivátorem a svéhlavou industriální krajinou. To vše s využitím bioindikačně významných zástupců hmyzu; brouků a rovnokřídlých pro souš a vážek pro vodní typy biotopů.