Temporalism; Eternalism; Arthur Norman Prior; Pavel Tichý; Time; Natural language

Na počátku moderní logiky byly propozice definovány jako neměnné entity umístěné v Platonistickém univerzu. Takové pojetí propozic se objevuje v díle Bernarda Bolzana, zastánce antipsychologismu Edmunda Husserla a především v dílech zakladatele moderní formální logiky Gottloba Fregeho. Propozice v tomto pojetí obsahují tzv. indexikál, tedy místo, čas a další okolnosti výpovědi. V takové pojetí je propozice „Je slunečno“ jinou propozicí, když ji pronesu včera a dnes. Podobně je-li vyslovena pro jiným mluvčím nebo za jiných okolností. Toto pojetí propozic, které se někdy nazývá eternalizmem, převládalo a stále převládá mezi analytickými filozofy. Ve svém příspěvku bych se ráda zaměřil na pojetí propozic dvou logiků, kteří se odchýlili od tohoto standardního chápání, Arthura N. Priora a Pavla Tichého. Oba byli zastánci temporalizmu, tedy pojetí, ve kterém mnou včera a dnes vyslovená věta „Je slunečno“ odpovídá jedné a té samé propozici, která by však mohla vzhledem k okolnostem měnit svou pravdivostní hodnotu. Proberu důvody, proč byli zastánci temporalizmu a porovnám jejich názory. Když Prior argumentoval pro temporalizmus, dodal, že není jediný, kdo jej zastává. Své pojetí nazval „středověkým“ pojetím propozic, když za své předchůdce označil scholastické filozofy. Důvody, proč byl zastáncem temporalizmu, však spočívaly v celém jeho pojetí logiky. Eternalizmus by pro něj měl nevítané metafyzické důsledky; proto byl Prior zastáncem temporalizmu. Konkrétně Prior tvrdil, že implikuje statické pojetí času, zatímco Prior byl zastáncem dynamického pojetí času a prezentizmu. Tichý také považoval temporalizmus za přirozenější přístup k propozicím. Jeho důvody se však lišily od těch Priorových. Když prezentoval své argumenty proti temporalizmu, zaměřil se především na přirozený jazyk. Jmenovitě tvrdil, že v jazyce eternalizmu je obtížné správně interpretovat propozice o čase, jako je „Je poledne“.

At the beginning of modern logic, propositions were defined as unchangeable entities placed in a certain idealistic realm. Such notion of propositions appears in the works of Bolzano, a proponent of anti-psychologism in logic Edmund Husserl and primarily in the works of the founder of modern formal logic Gottlob Frege. This concept of the proposition, which is sometimes called eternalism, was and is still prevalent among analytic philosophers. In my talk, I would like to focus on the concept of propositions of two logicians who deviated from the standard understanding of propositions, Arthur N. Prior and Pavel Tichý. They both were proponents of temporalis, i.e. the view that the proposition “It is sunny” uttered by me yesterday and today is still the same proposition, which could, however, change its truth-values with respect to circumstance. I will discuss the reasons why they were proponents of temporalism and compare their views. When Prior argued for temporalism, he added that he is not the only one who held it. He called the concept ‘medieval’ concept of propositions as he identifies scholastic philosophers as his precursors. The reasons why he was a proponent of temporalism lay, however, in his entire concept of logic. Eternalism would have unwelcomed metaphysical consequences to him; therefore, Prior was a proponent of temporalism. Namely, Prior claimed that it implies a tapestry view of time, while Prior was a proponent of dynamic concept of time and presentism. Tichý also considered temporalism more natural approach to propositions. His reasons differed from Prior’s ones, however. When he presented his arguments against temporalism, he focused primarily on natural language. Namely, he argued that in eternalism time-telling propositions like “It is noon” are difficult to interpret properly.