cardiopulmonary fitness; physical exercise; postoperative outcomes; prehabilitation; surgical oncology; Surgical oncology

Pooperační výsledky jsou v přímé souvislosti s úrovní předoperační kardiopulmonální zdatnosti. Zlepšení kondice může vést k redukci pooperačních komplikací, mortality, délky hospitalizace a zvýšení kvality života pacientů. Prehabilitaci lze definovat jako soubor intervencí, které jsou součástí předoperační péče o pacienta a jejichž úkolem je snížení perioperačního rizika, zlepšení rekonvalescence a dosažení lepších pooperačních výsledků. Tento intenzivně se rozvíjející obor se nyní těší vážnému vědeckému a klinickému zájmu. Objevuje se řada důkazů potvrzujících efektivitu tohoto přístupu. Bylo prokázáno, že prehabilitace může vést ke zlepšení kardiopulmonální zdatnosti a k nižší pooperační morbiditě. Základním kamenem prehabilitace je fyzický trénink sestávající z aerobního cvičení a posilování. V současnosti jsou preferovány multimodální intervence a prehabilitační programy jsou často doplněny o nutriční a psychologickou podporu. Prehabilitace se uplatní v elektivní chirurgii a měla by být zahájena ihned po stanovení diagnózy. Prehabilitační program lze vykonávat doma nebo v nemocnici pod dohledem zdravotníků. S cílem dosažení maximální efektivity by prehabilitační programy měly být individualizovány. Programy by měly zohledňovat diagnózu, věk, komorbidity, úroveň fyzické aktivity v předchorobí, sociální postavení a záliby pacienta. Stále není jasné, jaký je optimální prehabilitační program ve smyslu frekvence, délky trvání, intenzity cvičení. Velmi efektivním se jeví intervalový trénink ve vyšších intenzitách. Aby se prehabilitace stala pevnou součástí klinické praxe, bude potřeba nalézt odpovědi na celou řadu otázek a přinést přesvědčivější důkazy o její efektivitě. V současnosti probíhá řada velkých randomizovaných studií, které mohou k tomuto přispět.

Cardiopulmonary fitness impacts upon post-operative outcomes. Improved fitness may lead to a reduction in postoperative morbidity, mortality, reduced length of stay and improvements in patients quality of life. Prehabilitation can be defined as a group of interventions undertaken prior to a surgical procedure, with the aim of reducing peri-operative risk, improving post-operative recovery and outcomes. This is an evolving field which is generating significant scientific and clinical interest. There is growing evidence demonstrating the effectiveness of this approach. It has been proven that prehabilitation could lead to improvement in cardiopulmonary fitness and reduction of postoperative morbidity. Physical exercise composed of aerobic and strengthening exercise is a mainstay of prehabilitation. Multimodal interventions are preferred nowadays and therefore these programmes are commonly enhanced by nutritional and psychological support. Prehabilitation has its place in elective surgery and should be commenced immediately after diagnosis is made. It can be home-based or within hospitals under supervision. Prehabilitation programmes should be individualised, based on patients diagnosis, age, comorbidities, background physical activity and social circumstances in order to achieve the highest possible effectivity of the programmes. It remains unclear as to what the optimal programme looks like in terms of frequency, length and intensity of exercise. High-intensity interval training has been shown to be highly effective. There is a need to answer many questions and bring more substantial evidence of prehabilitation effectivity before this can become part of a routine clinical care. There are several ongoing large randomised clinical in prehabilitation that can help address this knowledge gap.