Fall prediction; Fall risk factors; Fear of falls; Functional stability tests; Posturo-graphy; Stability evaluation

Pády jsou závažným celosvětovým problémem veřejného zdravotnictví s významnými socioekonomickými důsledky. Poruchy stability získané na podkladě onemocnění či stárnutím jedince vedou ke zvýšenému riziku pádů. Incidence pádů se zvyšuje s některými rizikovými faktory, jako je věk pacienta nad 65 let a chronická onemocnění. Sledování pádů, evidence, diagnostika, jejich prevence a intervence by měly být vždy předmětem komplexního preventivního i terapeutického přístupu i mimo nemocnice a komunitní zařízení. V ošetřovatelské péči praktického lékaře zatím screening a standardizace těchto postupů chybí. Přesná objektivizace rizika pádu umožní včasné zahájení preventivního opatření, sledování vývoje poruchy stability v čase, stanovení prognózy, zhodnocení efektu intervence na úrovni jedince či skupiny jedinců, ale také za účelem evidence. Článek podává přehled o dostupných možnostech hodnocení stability u pacientů s rizikem pádu v klinické praxi. Vzhledem k multifaktoriálním příčinám poruch stability je problém najít jeden vhodný prostředek, který by postihl všechny aspekty posturální kontroly, a vyhodnotil tak přesnou úroveň rizika pádu. Z tohoto důvodu je optimální použití kombinace přístrojového vyšetření (posturografie – test somatosenzorické organizace), provedení klinického testu (BEST test, Bergové balanční škála) a také použití dotazníku subjektivního hodnocení stability v rámci provádění aktivit denního života (Falls Efficacy Scale International). Testování a vyšetření stability spadá do kompetence lékařů, fyzioterapeutů a ergoterapeutů, sesterská posouzení jsou schopná zachytit pouze přítomnost některých rizikových faktorů spojených s pády pacientů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat fenoménu „strachu z pádů“, který je často přehlíženým, ale významným rizikovým faktorem především u seniorů.

Falls are a serious global public health problem with significant socio-economic implications. Stability disorders resulting from disease or aging lead to an increased risk of falls. Risk factors increasing the inciden-ce of falls include age over 65 and chronic illness. Fall mo-nitoring, evidence, diagnosis, prevention and intervention should always be part of a comprehensive preventive and therapeutic approach, not only in hospitals but also in community facilities and other public places. A considerable lack of screening and standar-dization procedures can still be observed with most ge-neral practitioners. Accurate objectification of the risk of falling will make it possible to promptly start with preventive measures, monitoring the development of stability disorders over time, establishing the prognosis, evaluating intervention efficiency both in individuals and in groups, also for recording purposes. This article comes with an overview of the options available for stability evaluation in patients at risk of falling in clinical practi-ce. Given the multi-factorial causes of stability disorders, it is a problem to find one single way to address all aspects of postural control and thus eva-luate to what extent exactly the patient is threatened by falling. For this reason, it is optimal to use a combination of instrumental examination (po-sturography – a somato-sen-sory organization test), clinical testing (BEST test, Berg’s Balance Scale) and also a subjective stability assessment questionnaire regarding daily life activities (Falls Efficacy Scale International). Testing and examining stability is the responsibility of physicians, physiotherapists and occupa-tional therapists; other related assessment can only detect the presence of risk factors associated with patient falls. Particular attention should be paid to the phenomenon of “fear of falls”, an often overlo-oked yet significant risk factor, especially in seniors.