recording, re-use, industrial heritage, preservation, machineries, Brno, protection, sanation

Technické památky představují rozsáhlý fond kulturního dědictví, který se stále, i přes vzrůstající popularitu, potýká s množstvím problémů. U strojíren, které nejsou nositeli primárně architektonické hodnoty, je to obzvláště patrné. Ve výčtu kulturních památek technického charakteru zcela chybí typologicky významní zástupci jednotlivých provozních buněk strojíren a počet prohlášených objektů neodpovídá pozici, kterou tento významný průmyslový obor v hospodářských dějinách sehrál. Stejně tak chybí i objekt, který by byl dochován a prohlášen kulturní památkou in-situ včetně prohlášeného vytipovaného strojního vybavení a technologií. Z prohlášeného fondu je zřejmé, že pozornost byla v minulosti zaměřena především na kombinované výrobní objekty montáže a obrábění, tedy z hlediska kontaminace území nejméně problémový fond a nejsnáze využitelný (haly).

Technical monuments represent an extensive cultural heritage fund, which, despite its growing popularity, still faces a number of problems. This is particularly evident in engineering works, which do not carry primarily architectural value. The list of cultural monuments of a technical nature completely lacks typologically important representatives of individual operating cells of engineering works and the number of declared objects does not correspond to the position that this important industrial branch has played in economic history. There is also a lack of an object that would be preserved and declared a cultural monument in-situ, including the declared selected machinery and technologies. It is clear from the declared fund that in the past the attention was focused mainly on combined production and assembly facilities, ie in terms of contamination of the area the least problematic fund and the easiest to use (halls).