Epidemic

Když se začátkem roku 2020 objevily první odborně podložené informace o pandemii nového koronaviru, tři důležité parametry, tj. proporce bezpříznakových vs. podíl symptomatických vs. procento těžkých stavů s hospitalizací, byly uváděny v poměru 80 vs. 15 vs. 5 %. Když se v první postižené zemi potvrdily informace o interhumánním přenosu a podezření na významné komunitní šíření, reagovala Čína způsobem, který umí tak rychle a spolehlivě aplikovat jen nemnoho zemí světa. Tvrdá karanténa odřízla od okolního světa provincii Chupej s počtem obyvatel podobným celé Itálii. Přísná opatření drasticky snížila mobilitu populace, a tím bylo dosaženo žádoucího efektu. Izolace, karanténa a omezování vycházení, resp. pohybu jsou z pohledu historie epidemií známé stovky let. Jsou efektivní, ale současně organizačně i ekonomicky mimořádně zatěžující, na druhou stranu vedou k nápravě stavu za nejkratší dobu. Jejich zavedení lze ve své podstatě považovat za epidemiologicky simplexní a velmi konzervativní postup. Jsou sázkou na jistotu, když nejsme schopni přehlédnout celý rozsah problému, a proto není možné cíleně zasáhnout formou jemnějších protiepidemických opatření. Prostě když je mnoho neznámých a vlak se řítí příliš rychle, zatáhne se v časové tísni raději za brzdu.

When the first expert information on the new coronavirus pandemic appeared in early 2020, three important parameters, ie the proportion of asymptomatic vs. proportion of symptomatic vs. percentage of severe conditions with hospitalization, were reported at a ratio of 80 vs. 15 vs. 5%. When information about interhuman transmission and suspected significant community spread was confirmed in the first affected country, China responded in a way that only a few countries in the world can apply so quickly and reliably. Tough quarantine cut off the province of Chupej from the outside world with a population similar to the whole of Italy. Strict measures have drastically reduced the mobility of the population, thus achieving the desired effect. Isolation, quarantine and curfew, resp. movement have been known for hundreds of years in terms of epidemic history. They are effective, but at the same time extremely burdensome organizationally and economically, on the other hand, they lead to the correction of the situation in the shortest time. Their introduction can be considered as an epidemiologically simple and very conservative procedure. They are a sure bet when we are not able to overlook the full extent of the problem, and therefore it is not possible to intervene in a targeted manner in the form of more subtle anti-epidemic measures. It's just that when there are a lot of strangers and the train is crashing too fast, it prefers to pull the brakes in time.