Video, installation, object

Na internetových stránkách jsem objevil sérii černobílých fotografií s přefocenými zahraničními erotickými časopisy z osmdesátých let. V normalizačním Československu se tímto způsobem rozšiřovaly nedostupné západní pornočasopisy, černobílé amatérské kopie se prodávaly na soukromých burzách nebo rozdávaly známým. Na jedné fotografii byla dvoustrana časopisu s několika ženskými akty a téměř nečitelným nápisem „Hip, hip, hip, Ulla!“. Text jsem zadal do Googlu a po krátkém hledání jsem našel francouzský erotický magazín LUI z roku 1980, který obsahoval fotoreportáž se stejným názvem. Přes eBay jsem zakoupil dva shodné exempláře časopisu. Jeden výtisk a černobílou amatérskou fotografii jsem zalil do průhledné pryskyřice. Druhý výtisk jsem zapálil a mobilním telefonem natočil hořící časopis v záběru 360°. Název výstavy je převzatý ze stejnojmenného snímku Luchina Viscontiho z roku 1962. Příběh z prostředí bohaté milánské buržoazie, vypráví o rozmarné manželce hraběte, který se zaplete do skandálu s prostitutkami. Aby se žena pomstila, začne se mu sama prodávat jako prostitutka. Visconti byl proslulý nároky na filmové rekvizity. Vše, co se objevilo před kamerou, muselo být pravé. „Cítíte tu vůni? To je Chanel číslo 5.“ Říkám: „Ale k čemu vůně? Diváci nebudou cítit nic.“ Ale Visconti odpovídá, že on ten parfém chce, že vytváří atmosféru a v atmosféře nesmí být nic umělého.

null