children; homelessness; social adjustment

Předložená odborná kniha se zabývá z pohledu vědního oboru sociální práce problematikou dětí žijících v bytové nouzi. Prezentuje výsledky autorského výzkumu realizovaného v letech 2018–2020. V kontextu situace ohrožených dětí žijících v nestabilních formách bydlení se autorky zaměřily na zkoumání jejich sociální adjustace. Tato je formována v rámci každodenních interakcí dětí s prostředím a stává se tak základem jejich budoucího bezproblémového fungování a adaptability. Za využití kvalitativní a kvantitativní výzkumné strategie se zaměřily na děti ve věkové kohortě 8–15 let, kdy předpokládaly, že interakce dětí v bytové nouzi s jejich prostředím se stává zdrojem společenských nerovností. Cílem sociální práce je podle autorek pomoci tyto nerovnosti vyrovnávat, a udržovat tak sociální rovnováhu a stabilitu systému. Za využití individuálních a skupinových rozhovorů nebo interview v ohniskových skupinách bylo hovořeno celkem s 54 odborníky a s 19 dětmi, jejich rodiči a klíčovými pracovníky. Získané poznatky byly využity při tvorbě českého nástroj na měření sociální adjustace (SAQ-CZ). V rámci kvantitativní části výzkumu autorky sestavený měřící nástroj validizovaly. Následně jeho prostřednictvím sesbíraly data od dětí ve věkové kohortě 8–15 let žijících v nestabilních (N = 112) a ve stabilních (N =120) formách bydlení, která komparovaly. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že děti žijící v nestabilních formách bydlení vykazují odlišnosti především v oblasti agresivity, resp. afektivity, tzn., její hodnoty jsou v porovnání s dětmi ve stabilních formách bydlení vyšší. Jak by se dalo předpokládat, tyto rozdíly se projevují výrazněji u chlapců než u dívek. Naproti tomu méně očekávaným zjištěním bylo, že děti žijící s rodiči v nestabilním bydlení vykazují, v porovnání s dětmi žijícími v bydlení stabilním, nižší míru úzkosti. Rovněž v oblasti sociability vykazují děti žijící v nestabilních formách bydlení vyšší hodnoty, než děti žijící ve stabilních domácnostech.

The submitted book treats the issue of children in housing need and in unstable housing conditions. It presents the author's research results from 2018–2020. The authors focused on social adjustment of children in a specific milieu of unstable housing. Adjustment is shaped by children's everyday interaction with their milieu; it is a basis of their problem-free functioning in society and adaptability. Using both qualitative and quantitative research strategies, the authors focused on social adjustment of children aged 8–15, assuming that children in housing need interact with their environment in a way that leads to social inequalities. The aim of social work is to redress these inequalities and to maintain both social balance and system stability. By means of individual and focus group interviews, the authors interviewed 54 professionals and 19 children with their parents and key workers. The findings were used to set up the Czech social adjustment measuring tool (SAQ-CZ). In the quantitative part of the research, the authors validated the constructed measuring tool. Afterwards, they used it in order to collect data from children aged 8–15 years who lived in unstable (N = 112) as well as stable (N = 120) forms of housing and to compare them. The results showed that children in unstable housing evince higher readings in terms of aggression, or affectivity. The differences are more obvious in boys than in girls. However, contrary to expectations, children in unstable housing are less anxious than those in stable housing. Unlike children in stable housing, children in unstable housing showed higher values in terms of sociability.