Mural Painting, East Bohemia

Na příkladu východočeské monumentální produkce 14. století se příspěvek zaobírá souběžností několika stylových projevů a vznáší otázku, do jaké míry lze ve věci datování zdejších realizací spoléhat na obecnou chronologizaci, která je konstruována prakticky výhradně s pomocí excelentních či formálně progresivních příkladů s původem ve vybraných kulturních center mimo tuto oblast. Příspěvek připomíná, že venkovská produkce – z níž východočeský fond středověké nástěnné malby většinově sestává – je determinována poměrně komplikovanými algoritmy s řadou retrográdních proudů, archaismů nebo časových kapes, které v konečném důsledku vedou k relativizaci konkrétních vročení. Prostřednictvím příkladů maleb z Třebosic a Hradce Králové si všímá především dlouhého přežívaní tzv. lineárního stylu, pro které hledá zdůvodnění i nad rámec obecného kulturně-společenského sentimentu, jenž tento po dlouhá léta populární projev vyvolával. Současně si ale všímá i stylového synkretismu v nástěnné malbě konce 14. století a jako jeho možné zdůvodnění uvádí ztrátu jednoznačného vzoru v době po nástupu Václav IV. na český trůn, kdy se z preferovaného média, jímž byla za vlády Karla IV., nástěnná malba stává disciplínou, která fakticky osciluje mezi dvojí volbou. Buď se přidrží tradice a bude vycházet z postupů, které křísí dobu, kdy byla určujícím médiem, nebo bude naopak hledat oživení v jiných výtvarných disciplínách, aniž by se ovšem přímo a aktivně účastnila fáze hledání či formování konkrétního stylového projevu.

On the example of East Bohemian monumental production of the 14th century, the paper deals with the concurrence of several stylistic expressions and raises the question of the extent to which the dating of local realizations can be relied on general chronology, which is constructed almost exclusively with excellent or formally progressive examples originating in selected cultural centers outside this area. The paper reminds that rural production – of which the East Bohemian collection of medieval murals mostly consists – is determined by relatively complicated algorithms with a number of retrograde currents, archaisms or time pockets, which ultimately lead to the relativization of specific assignations. Through examples of paintings from Třebosice and Hradec Králové, he pays particular attention to the long survival of the so-called linear style, for which he seeks justification beyond the general cultural and social sentiment that this popular expression has evoked for many years. At the same time, however, he also notices stylistic syncretism in the mural painting of the end of the 14th century, and as its possible justification he cites the loss of an unambiguous pattern in the period after the accession of Wenceslas IV to the Bohemian throne, where from the preferred medium, which was during the reign of Charles IV, mural painting becomes a discipline that actually oscillates between the two choices. It will either adhere to tradition and will be based on practices that resurrect the time when it was the determining medium, or it will, on the contrary, seek revival in other artistic disciplines, without directly and actively participating in the phase of searching for or shaping a particular stylistic expression.