common spoken language; urban language; toponyms; urbanonyms; linguistic landscape

Příspěvek se zabývá tématem toponym jako předmětu lingvistického výzkumu běžně mluveného jazyka ve městech (městské mluvy). Výzkum městské mluvy stále není pevně zakotven v jazykovědném výzkumu a pokud se již prosadil, věnoval se prakticky tradičním jazykovým centrům (Praha, Brno, Hradec Králové, Olomouc apod.). Popis městské mluvy není považován za součást dialektologie a poskytuje poměrně velký potenciál pro další badání a analýzu dalšího jazykového vývoje. Cílem studie je sledování skutečnosti, zda lingvisté v jednotlivých studiích (např. B. Dejmek – Přelouč, Hradec Králové; D. Davidová – Havířov; J. Skulina – Ostrava; J. Kolařík - Napajedla) věnují pozornost toponymům jako součásti městské mluvy, případně zda tento fenomén zcela opomíjejí. Toponyma, respektive urbanonyma, hrají důležitou roli v jazykové krajině města, slouží k orientaci a podílejí se na utváření lokální identity a jazykové krajiny městského prostoru. Rovněž mohou odrážet specifické nářeční rysy dané oblasti a představují tak svébytný jazykový materiál pro zkoumání běžné mluvy.

This paper focuses on toponyms as a subject of linguistic research into common spoken language in towns and cities (urban speech). The aim of the research was to determine whether individual studies by linguists address the issue of toponyms as part of urban speech or whether this issue is entirely sidelined; the analyzed authors include B. Dejmek (Přelouč, Hradec Králové), D. Davidová (Havířov), J. Skulina (Ostrava) and J. Kolařík (Napajedla). Toponyms (in this case urbanonyms) play an important role in the urban linguistic landscape; they assist in orientation and contribute to the formation of the population’s local identity. They may also reflect specific dialect features of the region. These factors make toponyms a distinctive and interesting source of linguistic material for studies of common spoken language.