Bispecific antibodies

Bispecifické protilátky (bsAb) se od svých předchůdců, monoklonálních protilátek, liší schopností vázat dva různé antigeny: antigen na povrchu nádorové buňky a antigen na povrchu efektorové buňky. V klinickém testování se zatím nejdál dostaly protilátky, které jsou cílené na antigen CD3 efektorových T-lymfocytů. Aktivace endogenních – T-lymfocytů vede k nastartování cytotoxické reakce a usmrcení nádorové buňky. Blinatumomab, konstrukt bsAb, je aktuálně schválený v léčbě akutní B-lymfoblastické leukemie. Většina protilátek určených k léčbě non-hodgkinských lymfomů (NHL) teprve vstupuje do II. fáze klinického hodnocení. Blinatumomab se zkouší jako konsolidační terapie u předléčených pacientů po alogenní transplantaci kostní dřeně nebo v 1. linii po klasické chemoimunoterapii. Slibné výsledky zejména v léčbě indolentních NHL dosahují bsAb, které stavebně řadíme mezi imunoglobuliny třídy G (IgG). Limitujícím faktorem všech bsAb v této chvíli zůstává jejich specifická toxicita (syndrom z uvolněných cytokinů a neurologická toxicita). Zásadní pro zvládnutí nežádoucích účinků se zdá být použití kortiko steroidů a časná aplikace monoklonálních protilátek proti interleukinu-6 (IL-6) nebo jeho receptoru.

Bispecific antibodies (bsAbs) differ from their predecessors, monoclonal antibodies, in their ability to bind two different antigens: a tumor cell surface antigen and an effector cell surface antigen. In clinical trials, antibodies targeting the CD3 effector T cell antigen have so far been the furthest. Activation of endogenous T-lymphocytes leads to the initiation of a cytotoxic reaction and the killing of a tumor cell. Blinatumomab, a bsAb construct, is currently approved for the treatment of acute B-lymphoblastic leukemia. Most antibodies for the treatment of non-Hodgkin's lymphoma (NHL) are just entering II. phase of the clinical trial. Blinatumomab is being tested as consolidation therapy in pre-treated patients after allogeneic bone marrow transplantation or in the first line after conventional chemoimmunotherapy. Promising results, especially in the treatment of indolent NHL, are achieved by bsAbs, which are structurally classified as class G immunoglobulins (IgG). The limiting factor for all bsAbs at this time remains their specific toxicity (released cytokine syndrome and neurological toxicity). The use of corticosteroids and the early administration of monoclonal antibodies to interleukin-6 (IL-6) or its receptor appear to be essential for the management of side effects.