Chybná struktura nebo funkce nohy negativně ovlivňuje postavení segmentů ve vyšších etážích dalších. Shodně pak insuficience hlubokého stabilizačního systému může způsobit změnu postavení kloubů dolních končetin a následně změnu aferentace a dysfunkci chodidla. Hyperpronační syndrom lze ovlivnit různými způsoby terapie a doposud není stanoven jednotný postup. Lze využít např. ortopedické vložky, kineziotejpování nebo správně zvolená aktivní rehabilitační cvičení. Dané cviky by měly aktivovat svaly na plosce nohy, ale také naučit se nohu ovládat vůlí. Tato schopnost se ztrácí díky brzkému obouvání dětí. Hlavním cílem práce je návrh metodiky pro objektivizaci cílené fyzioterapie řešící hyperpronační syndrom u dětí. Studie je zaměřena na děti předškolního věku s oboustrannou valgozitou paty větší než 5° včetně. Terapie obsahovala aktivní cvičení na základě principů vývojové kineziologie. Úvod každé cvičební jednotky byl věnován facilitaci i stimulaci receptorů chodidla pomocí masážních míčků a nácviku čtyřbodové opory. Dále se pracovalo na aktivaci svalů nohy a posílení zevních rotátorů. V průběhu cvičení byl kladen důraz na aktivní nožní klenbu, centrované postavení kloubů dolní končetiny a pánve s napřímením páteře. Terapie byla zaměřena nejen na oblast nohy, ale také na postavení segmentů vyšších etáží dolní končetiny, osového aparátu a to jak při statickém, tak i dynamickém zatížení. Terapie probíhala po dobu 3 měsíců. K určení statického zatížení chodidla i dynamických parametrů chůze byl využit dynamický chodník zebris FDM (zebris Medical GmbH, Německo). Hodnocení osového aparátu a postavení segmentů dolní končetiny bylo hodnoceno pomocí kamery NINOX125 a modulu myoVIDEO (NORAXON, USA Inc.). Sběr dat u každého probanda proběhl před zahájením a po ukončení terapie. Tato studie by měla rozšířit poznatky týkající se nejen fyzioterapie hyperpronačního syndromu u dětí předškolního věku, ale také její objektivizace.