Cévní mozková příhoda má vliv na stereotyp chůze. Výrazným znakem hemiparetické chůze je snížená rychlost, kratší délka kroku a menší zatížení paretické končetiny. V rámci rehabilitace lze působit funkční elektrickou stimulací na paretickou dolní končetinu pomocí WalkAide. Nejčastější lokalizací funkční elektrické stimulace je nervus peroneus, který je odpovědný za provedení dorzální flexe v hlezenním kloubu potřebnou pro chůzi. Do studie byli zahrnuti pacienti v subakutní fázi po cévní mozkové příhodě podstupující rehabilitace v Rehabilitačním ústavu Hrabyně, kde probíhalo i samotné měření. Probandi byli náhodně rozděleni do dvou skupin, kontrolní se standardní terapií chůze bez WalkAide a experimentální s přístrojem WalkAide. Obě skupiny byly zatíženy stejnou časovou jednotkou terapie. Délka sledované terapie chůze byla u každého probanda nastavena na 4 týdny. Mezi hodnotící prostředky byly zahrnuty klinické testy chůze TUG a 10MWT. Pomocí přístroje HP Cosmos Zebris Treadmill FDM-T (zebris Medical GmbH, Německo) byly měřeny vybrané parametry chůze (délka kroku, délka dvojkroku, kadence). Měření bylo provedeno na začátku terapie a po 4 týdnech terapie. Z výsledků po měsíčním využívání zařízení WalkAide vyplývá, že tato forma terapie je pro pacienty velmi přínosná. U pacientů využívající při rehabilitaci WalkAide došlo k prodloužení délky dvojkroku a zároveň ke snížení kadence kroků při chůzi v porovnání s hodnotami před terapií. Zároveň došlo k významnému zvýšení rychlosti chůze v rámci standardizovaného 10MWT testu po aplikované terapii pomocí WalkAide. Dále se u pacientů využívající při terapii elektro stimulaci změnila kvalita rychlosti chůze. Z domácí chůze před terapií se stala omezená chůze ve společnosti, což poukazuje na důležitý klinický i společenský přínos. Výsledek měsíční intervence funkční elektrickou stimulací v terapii chůze poukazuje na lepší stabilitu a symetrii krokového cyklu a snížení rizika pádu u pacienta po cévní mozkové příhodě.