sculpture ;painting

Výtvarné umění / Sochařství - volná tvorba Ateliér sochařství 2 Výstava obrazů a plastik Václava Buchtelíka a Jana Špačka. Oba umělce spojuje zkušenost studia na Fakultě umění Ostravské Univerzity u pedagogů o generaci starších, jmenovitě Daniela Balabána, Máriuse Kotrby a Jaroslava Koléška. Tito jim předávali svou zkušenost, svá moderní i postmoderní výtvarná východiska, ale i poučení z umění napříč dějinami. Sami si pak hledají vlastní výtvarný výraz, ovlivněný diskurzem své generace, zároveň adekvátní svým genuijním zážitkům, myšlení a temperamentu. Plastiky Jana Špačka vyrůstají z dědictví klasického sochařství a modelérství, tak, jak je známe z antiky a renesance. Vůle k čisté formě nese rovněž stopy autorova studia průmyslového designu. Plastiky jsou často motivovány konkrétními zážitky, ale i představami a fantaziemi. Klasické tvarosloví je přepodstatněno translucentním materiálem laminátu a barvené pryskyřice. Oproti možným paralelám s postmoderním sochařstvím 90tých let 20. století nejsou plastiky Jana Špačka tolik zevně expresivní a instabilní, jsou naopak ztišené, uměřené s vnitřní dynamikou, projevující se při delší vizuální expozici. Příkladem je plastika „ Figura se srnou“. Rozvíjí pastýřské téma, obecněji pak téma nosiče a neseného a jejich vzájemných nejednoznačných vazeb. Potažmo téma života a smrti, smrti, která „z čistého nebe“ nebo spíše pekla, ale vždy nevhodně, vstupuje do života. Důležitým prostředkem je sochaři světlo, které díky materiálu do plastik vstupuje, aby je vzápětí rozsvítilo. Světlo, ač zdánlivě nehmotné, jako by hmotu podpíralo a zároveň jí dodávalo duchovní mohutnosti. O sepětí kosmických světelných jevů s tělesností vypovídá plastika „ Velká medvědice a malý medvěd“. Autor v ní personifikuje hvězdnou konstelaci v podobě klečící ženy nesoucí na zádech malého muže. Opět nesení, opět bazální vztah. Ale také vztah obecnější, vztah velkého a malého a jeho relativita. Můžeme vztáhnout paralely k egyptským zobrazením bohyně neb

Exhibition of paintings and sculptures by Václav Buchtelík and Jan Špaček. Both artists combine the experience of studying at the Faculty of Arts of the University of Ostrava with teachers about the generation of elders, namely Daniel Balabán, Márius Kotrba and Jaroslav Koléšek. They shared their experience, their modern and postmodern artistic background, as well as the lessons of art across history. They then seek their own artistic expression, influenced by the discourse of their generation, at the same time adequate to their genius experiences, thinking and temperament.