V Antropocénu se hromadí řada environmentálních problémů, přičemž jedním z důležitých faktorů je ztráta megafaun. Jednou z příčin patologií ekologických sítí je i ztráta zpětnovazebných mechanismů, zajišťovaných predátory. Důsledkem jejich absence je jev, označovaný jako trophic downgrading, tedy kaskádovitý vliv na mnoho procesů od struktury fauny a flóry, přes cyklus prvků v biosféře po epidemiologii nemocí. V naší krajině jsou zejména nápadné jevy mesoherbivore a mesocarnivore release, s dramatickými důsledky typu kolapsů společenstev. Regenerace funkčnosti ekologických sítí není možná bez alespoň částečného návratu megafaun, což je jedna z komponent konceptu rewilding. Návrat vlka jako klíčového druhu temperátního biomu představuje šanci na nápravu některých jednostranností v managementu společenstev. To však vyžaduje změnu paradigmatu, která je z objektivního hlediska žádoucí, ale naráží na intersubjektivní limity. Předpokladem pozitivního vývoje je podrobná znalost procesů, kterým v expandujících populacích vlka dochází. Monitoring a výzkum mikroevoluce tohoto druhu ve střední Evropě probíhá ve spolupráci s orgány ochrany přírody v ČR i SR i ve spolupráci s laboratořemi i mezinárodními konsorcii zaměřenými na genetiku a genomiku vlka. Studie probíhají na úrovni populační genetiky i genomiky i integrativních disciplín jako je krajinná genetika, molekulární, prostorová a trofická ekologie, parazitologie aj. Expandující populace mají určitá specifika, např. mohou generovat evoluční novinky procesem nazvaným allele surfing, který jsme u středoevropské nížinné populace prokázali. Dále také pokračují kontakty a hybridizace dříve izolovaných populací. Nárůst populace umožňuje i studium příčin mortality, hromadí se i forenzní případy spojené s pytláctvím, pašováním trofejí nebo držením zvířat v zajetí. Přesná empirická data pak tvoří základ pro připravované programy péče, umožňují tlumit konfliktní potenciál druhu a čelit dezinformacím.