Adorno, Habermas, critical theory, Frankfurt School, post-secularism, religion

Práce analyzuje vztah kritické teorie frankfurtské školy a náboženství, přičemž se zaměřuje na srovnání pozdního myšlení Jürgena Habermase s myšlením Theodora W. Adorna. Text si klade následující otázku: jakými změnami prošla kritická teorie při přechodu od Adorna k Habermasovi? V průběhu zodpovídání této otázky rozvíjím specifickou interpretaci Adornova díla, které popisuji jako „teologické“ v tom smyslu, že jeho myšlenkový střed lze interpretovat jako „kontemplativní eschatologii“, nerealizovatelnou utopii s judeokřesťanskými kořeny. Následně pak rozebírám posun od kontemplativní eschatologie k sekularizovanému a pragmatizovanému konceptu „dorozumění“ u Habermase. Tento posun kritizuji s tím, že obsahuje redukcionistický moment, který neoprávněně odsunuje náboženský prvek do oblasti ležící mimo racionalitu.

In this text, the relation of critical theory and religion is analysed, comparing Jürgen Habermas’s late philosophy with the philosophy of his predecessor Theodor W. Adorno. The question I ask is: What changes has the relation of critical theory and religion undergone in the transition from Adorno’s thinking to that of his successor? As I try to answer this question, I develop a specific understanding of Adorno’s philosophy as a “contemplative eschatology”, and perform an in-depth study of how, why, and with what consequences it has changed to a frame oriented towards reaching understanding. In so doing, I point out the ambivalence which the turn towards understanding breeds, and suggest the religious motives discovered in Adorno’s work deserve further attention.