Modernism, intermedia, concrete poetry, ideogram, Ezra Pound, Noigandres

Esej zkoumá vliv amerického modernistického básníka a teoretika Ezry Pounda (1885‒1972) na poválečná intermediální umělecká díla, zejména na konkrétní poesii padesátých a šedesátých let 20. století. Pound je považován za hlavního teoretika imagismu (Imagism), raného angloamerického avantgardního literárního hnutí, které usilovalo o posílení vizuálního účinku básnického vyjádření; jedním z nejvlivnějších imagistů byl anglický filosof a básník T.E. Hulme (1883‒1917), který roku 1907 vůbec poprvé použil termín vizuální poesie (visual poetry). Esej shledává, že pováleční experimentální spisovatelé a umělci přistupovali k intermedializaci poesie podobným způsobem jako Pound, a uvádí několik analogií mezi Poundovou poetikou a teoriemi spojenými s některými z radikálně experimentálních děl padesátých a šedesátých let 20. století. Zvláštní pozornost je věnována modernistickému konceptu ideogramu, který Pound odvodil z eseje Ernesta Fenollosy (1853‒1908) Čínský písemný znak jako básnické médium (The Chinese Written Character as a Medium for Poetry). Tento text obsahuje nejstarší známý příklad použití termínu konkrétní poesie (concrete poetry). Fenollosův esej byl mezi umělci zabývajícími se konkrétní poesií dobře znám, na jeho důležitost pro hnutí upozorňoval mj. německý básník a teoretik Eugen Gomringer (n. 1925), který je zpravidla označován za zakladatele konkrétní poesie. Závěrečná část eseje je věnována konkrétní poesii skupiny brazilských básníků a výtvarníků, kteří se pojmenovali Noigandres. Členové skupiny ‒ Décio Pignatari (1927‒2012), Augusto de Campos (n. 1931) a Haroldo de Campos (1929‒2003) ‒ své jméno převzali z Poundovy básnické sekvence Cantos; studovali Poundovu poesii i jeho teoretické práce, stejně jako Fenollosův esej. Fenollosův text ovšem interpretovali odlišně a vypracovali alternativní koncept ideogramu, což esej ukazuje na konkrétní básni Harolda de Campos.

The essay investigates the influence of the American modernist poet and theorist Ezra Pound (1885‒1972) on post-World War II intermedia works of art, especially on the concrete poetry of the 1950s and 1960s. Pound is recognized as the leading theorist of Imagism, an early Anglo-American avantgarde literary movement which strove to enrich poetic expression with greater visuality; one of the most influential Imagists was the English philosopher and poet T.E. Hulme (1883‒1917) who in 1907 for the first time used the term visual poetry. The essay finds that the post-World War II experimental writers and visual artists approached intermedialisation of poetry in a manner very similar to that of Pound, and adds several analogies between Pound’s poetics and the theories supporting some of the radically experimental works of the 1950s and 1960s. Special attention is paid to the modernist concept of the ideogram which Pound derived from Ernest Fenollosa’s (1853‒1908) essay The Chinese Written Character as a Medium for Poetry. This text, written around 1906 and later edited and finally published by Pound in 1919, contains the earliest known use of the term concrete poetry. It was well-known among concrete poets, its importance for the movement was emphasized, among others, by the German poet and theorist Eugen Gomringer (b. 1925), who is usually considered the founder of concrete poetry. The final part of the essay focuses on the concrete poetry by the group of Brazilian poets and visual artists who named themselves Noigandres. Members of the group ‒ Décio Pignatari (1927‒2012), Augusto de Campos (b. 1931) and Haroldo de Campos (1929‒2003) ‒ found their name in Pound’s poetic sequence the Cantos; they studied Pound’s poetry and theoretical writings, as well as Fenollosa’s essay. Reading Fenollosa’s text differently, they came up with an alternative understanding of the ideogram, which the essay demonstrates on a concrete poem by Haroldo de Campos.