Schopenhauer, theory of colors, methodology, romantic science, Goethe, Newton

Schopenhauerův spis o barvách (Ueber das Sehn und die Farben) je opomíjené dílo s rozporuplnou pověstí, přestože se jedná o typický filosofův text s elegantním vyjadřováním, výpady vůči oponentům a spoustou praktických příkladů. Práce vyrůstá z intelektuálního střetu Newtona a Goetha a snaží se oba překonat. Schopenhauerova teorie vidění a barev je ojedinělou aplikací filosofického pojetí poznání na přírodovědné téma. Argumentace pro fyziologickou podstatu barev se opírá o řadu experimentů s barevnými obrazci. V metodologických východiscích teorie je možné vysledovat svazující předsudky a pochybné praktiky, které odsuzují Schopenhauera do skupiny romantických vědců. Analýza díla tak nejen odkrývá problémy celého filosofova myšlení, ale umožňuje rozumět i pasážím jeho slavnějších filosofických spisů. Pro pochopení celistvého filosofova odkazu je dílo cennou kapitolou.

Schopenhauer's work on colors (Ueber das Sehn und die Farben) is a neglected treatise of a contradictory reputation, although it is a typical text of this philosopher exhibiting elegant use of language, verbal attacks on opponents, and many practical examples. The work stems out of the intellectual clash of Newton and Goethe and tries to surpass both. Schopenhauer's theory of vision and colors is a unique application of the philosophical concept of knowledge on a scientific topic. The argument for the physiological nature of colors is based on a number of experiments with color patterns. In the methodological basis of the theory, it is possible to trace constraining prejudices and dubious practices that relegate Schopenhauer to the group of romantic scientists. Thus, the analysis of the work not only reveals the problems of the philosopher's thinking in general, but also makes it possible to reframe the passages of his more famous philosophical writings. The work represents a valuable chapter for understanding the philosopher's intellectual legacy.