medieval philosophy; perception; visual theory; extramission; Augustine; medieval Franciscan philosophy; Alexander of Hales; John of La Rochelle; Bonaventure; Roger Bacon; John Peckham; Peter Olivi; Roger Marston; Peter of England

Augustinovi je někdy připisována tzv. extramisní koncepce zraku, tedy předpoklad, že vidění je uskutečněno tak, že z očí je něco vypouštěno (oproti intuitivnějšímu recepčnímu pojetí). Tato studie zkoumá postoje jedenácti františkánských myslitelů 13. století (od Alexandra Haleského a Jana z La Rochelle ve 30. letech po Rogera Marstona a Petra Anglického v 80. letech) v této filosofické problematice s ohledem na Augustinovu autoritu. Je doloženo, že zatímco nejranější generace františkánských myslitelů tento problém vůbec nekonceptualizuje a automaticky přejímá aristotelský recepcionismus, pozdější františkáni (jako Roger Bacon) se pokoušejí obě pozice sladit, což je nakonec odmítnuto následující generací (např. Petr Anglický). Unikátním příkladem myslitele, který navazuje na Augustina, aniž by se vzdal filosofické rigoróznosti, je Petr Olivi, který plausibilněji reinterpretuje extramisi jako pozornost v rámci vizuální percepce.

One of the positions sometimes ascribed to Augustine is the so-called extramissionist conception of vision, i.e. the assumption that the sight is effectuated by something being sent out from the eyes, as opposed to more intuitive receptionist understanding of sight. The paper investigates the attitudes of eleven 13th-century Franciscan thinkers (from Alexander of Hales and John of La Rochelle in 1230s to Roger Marston and Peter of England in 1280s) to this philosophical problem and Augustine’s authority in this issue. It is demonstrated that whereas the earliest generation of Franciscan thinkers does not conceptualise the issue at all, accepting rather Aristotelian receptionist account at face value, the later Franciscans (such as Roger Bacon) try to the reconcile both positions, which is, in turn, abandoned by the next generation (e.g., Peter of England). The unique example of paying tribute to Augustine without renouncing the philosophical scrutiny is Peter Olivi, who reformulates extramission into a more plausible account of the role of attention in the visual perception.