painting, Ivo Sumec, imagination, innovative materials, metaphor

Sumcova tvorba je v tomto příspěvku konfrontována parataktickým kladením metaforických a metaforizujících tezí existenciálního a existencielního charakteru nejen ve smyslu jejich reprezentativního projevu, respektive mocenského výrazu, ale i v duchu nejvšednějších okamžiků, jejichž metafyzické esence se před divákem zhmotňují jako linie, tvary či prostorová skica materializované mj. asfaltem, dehtem, mourem anebo dematerializované např. solí, rzí i plísní. Čtením vybraných významových stop a jejich následnou kognitivní extenzí se výchozí vizuální aparát představuje jako znovu-vymezení tradičních otázek: Co je to umění? Kdo je to umělec?

In this contribution, Sumec's work is confronted by a paratactic placement of metaphorical and metaphorising theses of existential character not only in the sense of their representative manifestation, or powerexpression, but also in the spirit of the most ordinary moments whose metaphysicalessences emerge in front of the audience as lines, ahapes or a spatial sketch materialised, inter alia, by asphalt, tar and coal dust, or dematerialised, for example, by salt, rust and mould. As the selected semantic marks are read and then cognitively extended, the initial visual apparatus is represented as a re-definition of traditional questions: What is art? Who is the artist?