Czech baroque literature; spirituality of early modern era; Jesuit devotional literature; sensualism; visualisation;emblematics

Příspěvek se zabývá literárními díly, jejichž účelem bylo prohlubovat soukromou zbožnost laiků. V prostředí českých jezuitů vznikalo v 17. století množství děl tohoto typu. Článek se soustředí na dva české (slezské) spisovatele – Vojtěcha Martinidese (1610–1681) a Matěje Vieria (1634–1680). Jejich knihy jsou ovlivněny duchovními cvičeními sv. Ignáce z Loyoly, které jsou založeny na silném senzualismu Sensualismus (zapojení lidských smyslů do náboženského cítění a myšlení), který je v těchto knihách zaměřen především (ale nejenom) na zrakové vjemy. Barokní jezuitská literatura může být interpretována jako forma verbální vizualizace. Typickým rysem těchto knih je úzké spojení literatury s výtvarným uměním (v díle Matěje Vieria hrála důležitou roli tzv. emblematika).

This paper examines works of devotional literature that were designed for individuals to read for their personal edification and spiritual formation. Many literary works of this type were created by Czech Jesuits during the secind half of the 17th century. The article deals with two Czech (Silesian) authors: Vojtěch Martinedes and Matěj Vierius. Their books were influenced by the spiritual exercises of St. Ignatius of Loyola, which are characterised by a strong influence from sensualism (the incorporation of the human senses into religious sentiment and though). The sensuality in these works is focused mainly (but not exclusively) on the sense of sight. Baroque Jesuit literature can be interpreted as a form of verbal visualisation. A typical feature of these works is the close connection between literarture and visual arts (especially emblematics play an important role in works by Matěj Vierius).