Spinoza, L. S. Vygotsky, emotions, soviet psychology, higherfeelings, cultural-historical psychology.

Studie pojednává o Vygotského interpretaci Spinozovy teorie vášní v kontextu sovětské filosofie a psychologie. V ruské filosofii hrála klíčovou roli intuice, která byla důležitá pro pochopení Spinozovy filosofie. Intuitivní poznání však bylo spojeno s ruskou náboženskou filosofií, která byla marxisty potlačena. Ve 20. letech 20. století se Spinoza stal centrem diskusí sovětských marxistů, kteří jeho filosofii interpretovali pouze jako materialistickou. Ve stejné době Vygotskij pracoval na kulturněhistorické teorii a usiloval o vytvoření nové fyzikalistické, ale ne redukcionistické psychologie. Spinozova filosofie pomohla Vygotskému překonat Descartovo dualisticképojetí člověka. Na rozdíl od Descarta Vygotskij neodděloval mysl od těla, aleuvedl do sovětské filosofie pojetí člověka jako myslícího těla a formoval novoupsychologickou vědu o emocích.

The chapter deals with Vygotsky's interpretation of Spinoza's theory of passions in the context of Soviet philosophy and psychology. Before the Soviet period, intuition was an inseparable part of knowledge,both for Russian philosophers and for Spinoza, however, Marxists rejected it. In the 1920s, philosophical discussions in Soviet Russia revolved around materialist interpretations of Spinoza's thinking. It was during the same period of time that Vygotsky elaborated his cultural-historical theory and made an effort to create a new physicalist, but non-reductionist, psychology. He used Spinoza's philosophy as a tool in overcoming Descartes? dualism,which separated the mind from the body. Vygotsky did not see man as compositionof two distinct parts - the physical body and the thinking mind; he introduced the concept of man as a thinking body into Soviet psychology, laying the foundations of the new natural psychological science of emotions.