ideology, critical theory, naturalism, anti-naturalism

Předložená kapitola pojednává o limitech naturalismu v rámci společenských a sociálních věd. Problematika limitů naturalismus vede k otázkám po povaze ontologického statusu předmětu zkoumání. Komparace naturalismu a anti-naturalismu ukazuje, že pochopení proměnlivosti společenské struktury předpokládá pojmovou abstrakci holistického charakteru, která nám zachytí to, co metody přírodních vědy nedokážou (totalitu, genezi, dialekticko-historický vývoj). Kritický naturalismus se táže po povaze předmětu zkoumání, jaký předmět musí být, aby jej bylo vůbec možné zkoumat. Avšak ukazuje se, že v rámci společenských a sociálních věd je povaha předmětu zkoumání vždy závislá na zkoumajícím a aktérovi, na tom, jak on sám chápe významy. Tento dialog dvou přístupů je v textu ilustrován na odmítnutí pozitivistického redukcionismu ze strany kritické teorie.

The chapter deals with limits of naturalism in the field of human and social sciences. The issue of naturalism?s limits, leads to questions concerning the nature of the ontological status of subject-matter. The comparison of naturalism and anti-naturalism, shows that our understanding of variability of social structure, presupposes a holistic conceptual abstraction (totality, genesis, dialectical-historical development) that focuses on what methods of natural science are not capable of. Critical naturalism asks about the nature of subject-matter to find out what the object must be to be examinable at all. However, it seems that, within social sciences, the nature of subject-matter always depends on a researcher and actor (how he/she understands meanings of a social structure). This dialogue of two approaches is illustrated in the text as a rejection of positivist reductionism by a critical theory.