variance; contemporary Czech language; literary Czech language; standard Czech language; Common Czech; prestigious variety; codification; institutional Czech studies

S oporou o tezi Miroslava Komárka, že neostrost hranic je v jazyce spíše všeobecným pravidlem než výjimkou, se autorka zabývá variantností v jazyce, stavem současné češtiny a úkoly institucionálních lingvistů. Konstatuje, že čeština nadále potřebuje prestižní standardizovanou varietu, která bude společná pro celé jazykové společenství. Ta se chápe jako rys kulturní, nikoli jako rys manifestující národní identitu a jednotu.

Based on the thesis of Miroslav Komárek that unsharpness of boundaries in a language is rather a general standard than an exception, the authoress deals with a language variance, current status of the Czech language and objectives of institutional linguists. It can be stated that the Czech language still needs the prestigious standardized variety, which will be conjoint for the entire language community. The variety is perceived as a cultural attribute, not as an attribute manifesting national identity and unity.