David Benatar, asymmetrical argument, goodness, evil, John Rawls, Hans Jonas, Peter Wesell Zapffe

Takzvaný asymetrický argument dokazuje výraznou disproporci mezi hodnotou dobra a hodnotou zla v životě již existujících lidí vzhledem k absenci těchto fenoménů u nikdy neexistujících. Poprvé jej v úplnosti zformuloval jihoafrický filosof David Benatar pro potřeby ospravedlnění své antinatalistické pozice. V rámci tohoto příspěvku se pokusím prověřit míru, s jakou je Benatarův asymetrický argument potvrzován svými historicky staršími variantami. Kromě Rawlsova implicitního tutiorismu prověřím především závislost shody mezi Benatarovým argumentem a tutiorismem Hanse Jonase na způsobu interpretace Jonasova díla. Přes výklad Zapffeho argumentace jakožto nikoliv asymetrické se dostanu až k vlastnímu Benatarovu asymetrickému argumentu, jehož platnost se pokusím prověřit také nezávisle na uvedených předchůdcích.

The so-called asymmetrical argument demonstrates a significant disproportion betweena value of goodness and evil for existing people, compared to the absence of these phenomena incase of those, who have never existed. The philosopher, who first fully formulated this argument to justify his antinatalistic position, was David Benatar. In this paper I examine the extent to whichthe Benatar´s asymmetrical argument has been confirmed by its historically older versions. Primarily I examine the dependence of agreement between Benatar´s and Hans Jonas´ argumentation on the interpretation of Jonas´ philosophy. Finally I investigate whether theasymmetry between good and evil is actually reflected in human thinking.