techne hermeneutike; synesis pneumatike; figurativeness, ontology; personalism; spirituality; entelechy; synaesthesia; sophianity; cardiognosis

Poznání architektonického i myšlenkového nosníku artefaktu (i výkladu evoluce umění) směřuje od reflexe jeho "vnější podoby" k odkrytí jeho sapientiálního tvarového ohniska a tajemstvím opředené "vnitřní formy" (tó endon eidos): duchovědná intence v poznávání eticko-estetické dimenze kreativního aktu nalézá vyústění v metodologické konsilienci hermeneutického paradigmatu (synestézie myšlení diskurzivního ["poetická logika"], intuitivně-iracionálního ["poetická imaginace"] a duchovna ["poetická teologie"], oduševňujícího exegezi "sofianitou logu" i "kardiognózí"); proměna uzlu jeho provázaných vědních kategorií v celistvý exegetický organismus vykazuje afinitu duchovního světa Východu a Západu.

The knowledge of architectural and intellectual supports of artefacts (together with the interpretation of the evolution of art) leads from the reflection of its "external form" to revelation of its sapiential eidetic focal point and "inner form" (tó endon eidos) shrouded in mystery: humanistic intention in exploring the ethical and aesthetic dimensions of creative acts leads into the methodological consilience of hermeneutic paradigm (synaesthesia of discursive thinking ["poetic logic"], intuitively irrational ["poetic imagination"] and spirituality ["poetic theology"], ensouling the exegesis by "sophianity of logos" and "cardiognosis"); the transformation of a knot of interconnected scientific categories into a solid exegetical organism shows the afinity of the spiritual world of the East and the West.