visual art, painting, sculpture, touch, aesthetic experience, Pygmalion, Jan Švankmajer, Rosalyn Driscoll, Roy Nachum

Příspěvek se zabývá významem hmatu a doteku obecně, ale především zkoumá, kteří teoretici výtvarného umění a jaká praxe jeho prezentace vedly k tomu, že hmat přestal být chápán jako důležitý estetický smysl, a to hlavně v oblasti sochařství a malířství. Autorka připomíná příběh Pygmaliona z antické mytologie, kde má dotek funkci ?oživovatele? uměleckého díla, aby se následně zaměřila na hmat jako téma výtvarných děl a jeho podoby, exemplifikované hlavně na materiálu barokního umění a surrealizmu. Právě jejich prostřednictvím hledá odpověď na otázku, jak rozumět doteku. Poukazuje na proces znovuoživení zájmu o hmat jako estetický smysl jednak u teoretiků a teoretiček, ale i umělců a umělkyň (Jan Švankmajer, Rosalyn Driscoll, Roy Nachum), a v neposlední řadě mezi kurátory výstav v galeriích a muzeích. Podporuje myšlenku, že hmat hraje důležitou roli při vnímání výtvarného umění, upozorňuje však na praktická omezení při realizaci této myšlenky.

The paper deals with the importance of touch in general; in particular it investigates the causes of considering touch not an important aesthetic sense, i.e. which visual art theoreticians and what kind of praxis of its exhibiting led to this conclusion, especially with regard to the area of painting and sculpture. The author points to Ancient mythological story of Pygmalion, where touch functions as ?life giver? to the statue. Moreover, touch as the theme of artworks and its forms are examined, exemplified especially on the Baroque and Surrealism artworks. This way, she tries to answer the question of understanding touch. Recently, touch has become a topic for artists, theoreticians and curators (Jan Švankmajer, Rosalyn Driscoll, Roy Nachum). The author supports the idea that touch plays a significant role in the process of aesthetic experience. However, she also points to the problems of implementing touch into contact with the visual arts.