literary Czech language; norm and normative aspects; sociolinguistic research

Autorka shrnuje, že sociolingvistický výzkum v ČR v roce 2010 potvrdil, že veřejnost mladšího i staršího věku vnímá spisovnou češtinu aktuálně z pozice mluvčího a pisatele a umí si udělat svůj názor na to, nakolik je pro každého jedince osobně užitečná a kolik úsilí musí vynaložit, aby se jí v příslušných (vybraných) komunikačních situacích přidržoval.

The author deals with changes of conception of the literary Czech language and points at importance of its norm and normative aspects. She reveals two different attitudes of the Czech studies specialists and scientists, out of whom one group refuses the traditional codification, while the other defends it. Making use of examples of a large socio-linguistic research from 2010, she shows that the Czechs as a nation keep calling for the literary Czech language. At the end the author claims that it will be useful to continue monitoring of the changes brought by time to the communication space where the Czech language is used.