family, child, parenthood, failure, institutional care

Ústavní péče v současnosti čelí značnému negativnímu mediálnímu tlaku, který kritizuje především vysoké počty dětí v těchto zařízeních. Většina těchto dětí je ale umístěna do ústavní péče kvůli selhání rodiny. Toto selhávání rodiny vychází z celkové proměny společnosti s neustále větším důrazem na konzumní způsob života. Důsledkem těchto proměn je pak slábnutí významu rodiny a dítěte. Oba tyto ?koncepty? přestávají být životním imperativem a ustupují jiným požadavkům. Zdá se tak, že zatímco se ústavní péče snaží přiblížit běžné rodině, rodina sama se ve svém fungování začíná nebezpečně přibližovat ústavní péči. Je proto nutné začít rozvíjet výraznější a systematičtější změny v práci s rodinou, především z pohledu primární prevence.

Institutional care faces currently great negative media pressure that criticizes primarily high numbers of children in these facilities. Most of these children come to institutional care because of their family failure. This lapse of family comes from overall change of society that is overemphasizing the role of the consumerism. The consequence of these changes is then weakening of family?s and child?s importance. Both ?concepts? taper to be life imperative and retrocede to different demands. It seems that whilst the institutional care approaches usual family, the family itself and its functioning approaches dangerously to the institutional care. It?s therefore essential to develop more pronounced and systematic changes in work with family, especially in primary prevention.