folk etymology, place names, Czech mediaeval chronicles, rhetorical figures, Cosmas of Prague, etymologic legend

Text se zabývá typy a principy fungování bakalářské (lidové) etymologie toponym v Kosmově, Dalimilově a Přibíkově kronice. Upozorňuje na úlohu etymologie jako středověké rétorické figury a také na její využití jako nástroje verifikace historického vyprávění.

This article focuses on the use of folk etymology in Czech mediaeval chronicles (Cosmas of Prague, Dalimil and Přibík Pulkava of Radenín). We explored etymologic legends connected with place names as Praha (Prague), Čechy (Bohemia), Děvín, Libušín, Kazín, Tetín, Petřín, Stadice. Our research shows etymology was used like a traditional rhetorical figure on the the one hand and it had the other functions on the other hand. For instance, etymology was used to support an authenticity of mythic history with the connection of mythic persons or events and real place names. Folk etymology should emphasize the idea of state in a chronicle too as we can see in case of place names Polsko (Poland) and Krakov (Cracow/Kraków) in Přibík Pulkava?s text.