standard variant of Czech; spoken Czech; Prague School; scale of prestige

Autorka vychází z koncepce spisovnosti Pražské školy a zabývá se blíže prestiží spisovnosti v českém prostředí. Stanovuje čtyři hodnoty stupnice prestižnosti od vhodnosti přes užitečnost a potřebnost po nezbytnost. Polemizuje s pojetím, že postradatelnost spisovnosti se už stala obecným rysem současnosti. Konkretizuje na příkladech z dotazníkového průzkumu na Ostravsku, jak vnímali spisovnost v mluveném projevu žáci základní školy a jaké uváděli komunikační vzory v roce 1996 a v roce 2003. Pozoruhodné je, že mezi důvody, proč je třeba mluvit v určitých situacích spisovně, převážila odpověď potvrzující reprezentativní funkci spisovné češtiny před odpovědí zdůrazňující srozumitelnost.

The present paper draws on the Prague School conception of the standardization of language and deals more closely with the prestige of Standard Czech. It sets four basic values at the scale of prestige: suitable, useful, needed, and necessary. It refutes the idea that to dispense with standard language is a common feature of the present-day society. On the grounds of the questionnaire investigation in the Ostrava region, the paper shows how primary school pupils perceived the standardness of spoken Czech and what communicative models they followed in 1996 and in 2003. The remarkable reason why they say it is necessary to use Standard Czech in certain situations is that the representative function is in the first place, while the intelligibility is in the second place.