conjunction; devolopment of the Czech language; the Czech language of baroque period

Základní spojkou odporovacího vztahu je "ale", jeho ekvivalentem "než"; výrazy (prostředky, slova) "však, avšak, ale však" se uplatňují jako spojovací prostředky korektury očekávání (však si ještě ponechává zbytky příslovečného významu); adverzativní vztah může signalizovat také výraz "předce" (jinak stále ještě mající význam ?kupředu, stále?); "leč" má status hypotaktické výjimkové spojky; pod vzorem latinských konstrukcí "quidem ? sed/tamen" se objevují české ekvivalenty prvního "quidem": "sice, ovšem, pravda, arci"; jako základní spojka korektury neplatného/neadekvátního se etablovalo "nýbrž" (zcela výjimečně mající platnost stupňovací); rovněž odporovací spojka "alebrž" se takřka neužívá; naproti tomu poměrně často doložená spojka "anobrž" je stupňovací.

1/ The basic conjunction of the adversative relation is ale, its equivalent being než; 2/ the expressions však, avšak, ale však play the role of conjuction of correction of expectation (but the word však keeps the remaining rest of its adverbial meaning); 3/ adversative relation can be already signalled by the expresion předce (but still is keeping its significance of ?forwards, permanently?); 4/ the status of the cojunction leč is hypotactic (?sentences of exception?); 5/ following the Latin structure quidem ? sed/tamen appear Czech equivalents of the former (quidem): sice, ovšem, pravda, arci; 6/ in the baroque Czech the basic conjunction of correction of non-valid is becoming the conjuction nýbrž (rarely having originally the intensifying meaning); 7/ adversative conjunction alebrž is almost not being used; 8/ on the contrary rather often used conjunction anobrž has the intensifying meaning).