poetry, poetism, czech literature, surrealism

Studie se zabývá Nezvalovou Pantomimou (1924) jako ústředním dokladem přechodu Devětsilu od proletářské poezie k poetismu. Vychází z Teigových teoretických textů z let 1922–1924, v nichž se kolektivismus a odosobnění umělce spojují s oslavou strojové výroby, filmu a „nízkých“ druhů umění a s dialektikou poetismu a konstruktivismu. Studie ukazuje, že Pantomima tyto teze zhmotňuje jako kolektivní intermediální dílo. Podílejí se na něm Štyrský, Honzl, Svoboda a Teige jako typograf. Kniha spojuje volnou obraznost a přísnou kompozici, avantgardní rekvizity a tradici, lyriku a stopy angažovanosti. Podobně je pojata Seifertova sbírka Na vlnách TSF. Zvláštní pozornost věnuje studie dobové kritické recepci (Peroutka, Šalda, Kodíček, Rutte, Götz, Novák, Urx, Hora). Ta poetistům vyčítala odklon od sociální funkce umění, závislost na francouzských a futuristických vzorech i „čistou“ poezii. Šalda naopak vyložil poetistické odosobnění jako rozpad subjektu. Studie končí motivem námořníka jako symbolu generace, která hledá oporu v pohybu a exotice. Podle ní pokus o proměnu světa uměním ztroskotal podruhé a Devětsil se tak posunul k surrealismu.

The study examines Nezval’s Pantomima (1924) as the central example of Devětsil’s shift from proletarian poetry to Poetism. It draws on Karel Teige’s theoretical texts of 1922–1924, in which collectivism and the depersonalization of the artist are tied to an embrace of machine production, film and “low” art forms, and to the dialectic of Poetism and Constructivism. The study shows that Pantomima embodies these ideas as a collective, intermedial work. Štyrský, Honzl, Svoboda and Teige (as typographer) all contributed to it. The book combines free imagination with strict composition, avant-garde props with tradition, and lyricism with traces of political engagement. Seifert’s collection Na vlnách TSF is conceived in a similar way. The study pays particular attention to the contemporary critical reception (Peroutka, Šalda, Kodíček, Rutte, Götz, Novák, Urx, Hora). Critics reproached the Poetists for abandoning art’s social function, for relying on French and Futurist models, and for a turn to “pure” poetry. Šalda, by contrast, interpreted Poetist depersonalization as a disintegration of the subject. The study closes with the figure of the sailor as a symbol of a generation that seeks stability in motion and exoticism. In its view, the attempt to transform the world through art failed for a second time, and Devětsil moved on toward Surrealism.