childhood, ens amans, paradise within us, memories, sadness, a shield against anxiety, double illusion of childhood

Název příspěvku je inspirován dílem pana prof. Radima Palouše Čas výchovy, doplněného otázkou, zda je i naše doba časem výchovy a v čem ve své podstatě výchova i její čas spočívá. Příspěvek chtěl být – chce být – vzdáním pocty panu profesorovi a zároveň zamyšlením nad časem dětství, který má nezpochybnitelný význam pro celý další lidský život.Dovolím si vlastní osobní vzpomínku: na jedné ze svých přednášek pan profesor jen tak mimochodem zavzpomínal na své dětství s povzdechem a velice dojemnými slovy. Znovu se viděl jako malý klučina, jedoucí na povozu v době žní naplněném slámou. S jeho filosofickým myšlením to pravděpodobně v tu chvíli nemělo nic moc společného; záblesk dětství spojený s povzdechem nenávratného času však zde byl…

The title of the paper is inspired by the work of Prof. Radim Palouš, The Time of Education, accompanied by the question whether our time is also the time of education and what education and its time consist of. The paper wanted to be – wants to be – a tribute to the professor and at the same time a reflection on the time of childhood, which is of unquestionable importance for the whole of human life.I will allow myself a personal memory: at one of his lectures, the professor casually recalled his childhood with a sigh and very moving words. He saw himself again as a little boy, riding in a wagon filled with straw at harvest time. It probably had little to do with his philosophical thinking at that moment; but the glimpse of childhood, coupled with the sigh of irrevocable time, was there…