Zdeněk Vavřík; Vojtěch Martínek; literary criticism; personal correspondence; regional literature in the Ostrava region

Studie se zabývá vztahem Zdeňka Vavříka k jeho středoškolskému učiteli, spisovateli Vojtěchu Martínkovi, který pro něj byl v mládí nejen velkým vzorem, ale stal se i prvním mentorem jeho tvůrčí práce. Na základě osobní korespondence a dobové publicistiky lze vysledovat Vavříkovo počáteční nadšení pro Martínka a jeho dílo, ale také jeho rostoucí nesouhlas s Martínkovým přístupem k regionální literatuře, zejména s ohledem na jeho kritiku jiných regionálních autorů. Zdeněk Vavřík uplatňoval na regionální literaturu přísnější kritéria a Martínkova mírnost ho dráždila. Situace vyvrcholila ve druhé polovině 30. let 20. století, kdy Vavřík, ovlivněn svou prudkou povahou a arogantním chováním, začal anonymně napadat svého bývalého učitele v regionálních periodikách. Poté, co se tato skutečnost odhalila, se oba na mnoho let rozešli a na několik let ustala i jejich korespondence. Až na konci války začal Martínek znovu odpovídat na Vavříkovy dopisy a zdá se, že jejich přátelství se v poválečných letech alespoň částečně obnovilo. Nicméně určitá bariéra v jejich vztahu zůstala navždy. Tento konflikt také pomáhá vysvětlit Vavříkův poválečný odklon od psaní poezie, v jejíž kvalitu také přestal věřit kvůli své nedůvěře k Martínkově kritice.

Zdeněk Vavřík and Vojtěch Martínek – the Relationship Between a Student and His TeacherThe study deals with Zdeněk Vavřík's relationship with his high school teacher, writer Vojtěch Martínek, who was not only a great role model for him in his youth, but also became the first mentor of his creative work. Based on personal correspondence and contemporary journalism, it is possible to trace Vavřík's initial enthusiasm for Martínek and his work, but also his growing disagreement with Martínek's approach to regional literature, especially with regard to his criticism of other regional authors. Zdeněk Vavřík applied stricter standards to regional literature, and Martínek's critical mildness irritated him. The situation culminated in the second half of the 1930s, when Vavřík, influenced by his hot-tempered nature and arrogant behaviour, began to anonymously attack his former teacher in regional periodicals. After this was revealed, the two parted ways for many years, and their correspondence also ceased for several years. It was not until the end of the war that Martínek began replying to Vavřík’s letters again, and it seems that their friendship was at least partially restored in the post-war years. Nevertheless, a certain barrier remained in their relationship forever. This conflict also helps explain Vavřík's post-war departure from writing poetry, the quality of which he also ceased to believe in due to his distrust of Martínek's criticism.