| Key words in English: |
epistemic conservatism, Quine, Lewis, metaontology, theoretical virtues
|
| Annotation in original language: |
Dominantní historiografický narativ dějin analytické filosofie spatřuje v Lewisově apelu na přihlížení k přesvědčením „zdravého rozumu“ při konstrukci a volbě nejlepší metafyzické teorie radikální odklon od jeho učitele Quina, který měl údajně brát v úvahu pouze výsledky věd, a naopak považovat snahy o zachování platnosti široce sdílených předvědeckých mínění za znak tradiční spekulativní metafyziky v pejorativním smyslu (např. Janssen-Lauret a MacBride, 2018; Sider, 2014; Hylton, 2007). Ve svém příspěvku tento výklad zpochybním a pokusím se ukázat, že ve skutečnosti byly určité formy epistemického konzervatismu zastávány oběma.
Quine (1957) sice metafyziku naturalizuje, ale zdravý rozum a věda pro něj existují na stejném kontinuu a z hlediska důkazních standardů se kvalitativně neliší. V případě sporu mají sice výsledky věd epistemickou prioritu, ale naturalistický filosof pracuje zevnitř sdíleného výchozího „fundamentálního pojmového rámce vědy a zdravého rozumu“ (Quine, 2013, 254), přičemž se má v případě nutnosti revize řídit zásadou co nejmenšího narušení naší holistické sítě přesvědčení (Quine, 1992). Budu argumentovat, že nedílnou součást jádra této sítě představují i moorovské truismy „zdravého rozumu“ (např. že nejsem před chvilkou vzniklý halucinující Boltzmannův mozek, který brzy spontánně zanikne), které lidem umožňují efektivní orientaci ve světě, plánování skrze predikci smyslových stimulů a zachování fungující společnosti.
Navrhuji, že rozdíly mezi přístupy Quina a Lewise ke „zdravému rozumu“ spočívají spíše v odlišných strategiích jeho epistemické justifikace a v míře ochoty obětovat jej ve prospěch jiných teoretických ctností. Zatímco Lewisovy argumenty, inspirované Moorem, se opírají o probabilistickou tezi, že si vždy budeme více jisti platností fenomenologicky přístupných soudů „zdravého rozumu“ než komplikovaných abstraktních filosofických argumentů (Lewis, 1986, 1991), Quinův argument pro epistemický konzervatismus je naopak čistě pragmatický. Přesto se však Lewis alespoň v tomto kontextu dle mého názoru nedopouští porušení základních naturalistických premis quinovské metaontologie.
|