environmental justice, African American literature, Black agrarianism, Black farmers, Black agrarian novel, storytelling

Kapitola Jana Beneše se zaměřuje na způsoby, jakými jeden z mála afroamerických farmářských románů, Queen Sugar (Královna cukru, 2014) z pera Natalie Baszileové, dramatizuje jak skrze vyprávění žité zkušenosti několika generací černošských zemědělců, tak étos černošského agrarianismu, především dimenze sociální a environmentální spravedlnosti. Benešova analýza ukazuje na příběhu černošské farmářky a její cesty od neznalosti zemědělské práce a odcizení od půdy k přerodu ve zkušenou a hrdou vlastnici a správkyni půdy, že román se tématu environmentální spravedlnosti věnuje přinejmenším ve dvou rovinách. Jednak poskytuje hlas historicky diskriminované skupině černošských farmářů tím, že synekdochicky tematizuje a dramatizuje jejich příběhy a zkušenosti, čímž oslavuje jejich zemědělské a botanické vědomosti a praktiky. Zároveň pak Baszileová věnuje pozornost problematice environmentálního rasismu, již představuje krádež půdy vlastněné černochy a další diskriminační praktiky. Vyzdvihuje a vyobrazuje však také strategie jako transgenerační zemědělské vědomosti, kooperativní ekonomiku a etický mezirasový model zemědělské práce a vlastnictví farmy a půdy, které její farmářské postavy aplikují, aby se vyrovnaly s disproporčními environmentálními riziky v podobě hurikánů a povodní – těm jsou z důvodů dlouhodobých diskriminačních praktik federální a státní vlády i soukromých subjektů vystaveni mnohem častěji. Královna cukru tak jako jeden z mála amerických beletristických počinů vypráví příběh prakticky neznámých dějin environmentální nespravedlnosti, jíž musí černošští farmáři už sto padesát let čelit, a zdůrazňuje jejich houževnatost, vynalézavost a naději, že mohou dosáhnout environmentální spravedlnosti.

The chapter focuses on the ways in which Natalie Baszile’s novel Queen Sugar (2014), a rare modern Black agrarian novel, utilizes the power of storytelling to dramatize and celebrate the lived experiences of multiple generations of Black farmers as well as the ethos of Black agrarianism, especially its social and environmental justice dimensions. The contribution argues that Queen Sugar engages—through its story of a Black woman farmer’s transformative journey from a novice alienated from the land to a full-fledged farmer, landowner, and steward—in environmental justice on at least two levels. First, Baszile gives voice to a historically discriminated group of Black (sugarcane) farmers, dramatizing their experiences, and celebrating their agricultural and botanical knowledge and practices. Second, Queen Sugar thematizes environmental racism in the form of land dispossession and various discriminatory practices, while also highlighting the strategies—such as transgenerational agrarian knowledge, cooperative economics, and an ethical interracial model of farm labor and management—which its Black farmer characters adopt to cope with environmental burdens such as hurricanes and flooding to which they tend to be disproportionately exposed as a result of environmentally racist practices. In this way, this Black agrarian novel both elucidates the little-known history of environmental injustices perpetrated against Black farmers and underscores the resilience, resourcefulness, and hopefulness, which set the novel’s characters on the road toward potentially achieving environmental justice.