Petr Brandl, signatures, Baroque, painting

Petrus Brandl pinxit. Signatury Petra BrandlaPetr Brandl signoval svá díla poměrně často, na rozdíl od svých kolegů malířů, kteří své obrazy podepisovali jen příležitostně, jako například Václav Vavřinec Reiner, nebo vůbec, jako například Jan Kryštof Liška. Mezi autentickými obrazy Brandla je až kolem 30 % děl opatřeno jeho vlastnoručními signatury. Umělec podepisoval svá díla po celou dobu své kariéry. Signatury měly buď zkrácenou formu: P. Brandl někdy s datem, nebo rozpracovanou formu: Petrus Brandl pinxit s datem. Umělec je obvykle umisťoval do spodních částí obrazu, někdy je realisticky „vplétal“ do samotného zobrazení. Brandl své obrazy podepisoval, protože nefungoval v korporativním nebo mecenášském systému, ale na volném trhu, kde to byl sám malíř, kdo musel vytvářet hodnotu svého umění. Brandl použil signatury, které připojil ke svým největším a nejprestižnějším obrazům, k budování slávy malíře a samotná forma podpisu se stala místem pro představovani sebe samotného jako školeného velkého umělce. Brandlova strategie budování obrazu „slavného“ umělce fungovala a přinesla mu značný úspěch. Navzdory neustálému střídání bydlišť a neustálým problémům s věřiteli, umělec, který měl být v takové situaci odsunut do zapomnění, byl stále známý a nacházel kupce pro své obrazy.

Petrus Brandl pinxit: The Signatures of Petr BrandlPetr Brandl signed his paintings quite often as compared to his fellow painters who only occasionally signed their artworks, for instance Wenzel Lorenz Reiner, or those who never signed their work at all, such as Johann Christoph Liška. Of Brandl’s original paintings, as many as 30% of them include his personal signature. The artist signed his paintings over the course of his entire career. At times he used the abbreviated signature of “P. Brandl”, sometimes accompanied by the date, at others the expanded form of “Petrus Brandl pinxit” and the date. As a rule, the artist placed his signature in the lower part of the painting, but sometimes he realistically “intertwined” it into the content itself [1–6]. Brandl signed his paintings because he did not operate in a corporate or patronage system but rather on the free market where painters had to establish the value of their own art. Brandl used the signatures he affixed to his largest and most prestigious paintings [8, 9] to establish his reputation as a painter, and the form of the signature itself became a way he used to present himself as a great trained artist. Brandl’s strategy for developing the image of a “famous” painter worked and brought him much success.