1AMA1-6 (Ateliér Malba 1 1-6) 2AMA7-0 (Ateliér Malba 1 7-10) 1VKM1-2 (Vybrané kapitoly z malby)

Výstava s trochu ironickým názvem Zlaté oči je určena divákům, kteří dokáží vnímat obrazy jinak, než pouze v rámci hodnocení na škále líbí-nelíbí. Název výstavy vychází ze stejnojmenného Balabánova obrazu a prázdná miska se zlatým dnem, které můžeme na obraze tušit, symbolizuje umělcův duchovní přístup k životu v jeho jedinečnosti. Balabán je bytostným malířem, jehož pohled se ubírá směrem k člověku a jeho podstatě, je malířem života. Jeho tvorba má pevný základ v “nové figuraci“, ale bylo by chybou myslet si, že období normalizace, v níž umělec prožil velkou část svého života, na něj nemělo vliv. I když Balabán není v pravém slova smyslu angažovaným umělcem, v jeho díle se odráží jakási vnitřní angažovanost. Novou figuraci totiž nelze chápat jako historický výtvarný směr či pevně daný umělecký program, který by měl umělec následovat, ale je zde spíše jedinečným vyjádřením člověka zasazeného do své doby. Balabán se nezajímá o to, jak člověk vypadá, ale o to, co cítí, čím žije, jaké jsou jeho hodnoty a co je smyslem jeho života. Jeho obrazy vycházejí z existencialismu, teologie i filozofie. Svojí urputnosti a závažností se pro mne Balabánovo dílo podobá tvorbě Francise Bacona. Avšak vážnost Baconových témat je zde kompenzovaná jistou ironií či groteskou, která má významné místo v českém uměleckém prostředí, čímž se také vymezuje vůči soudobé světové výtvarné scéně. Kdybychom chtěli mluvit o Balabánově charakteristickém rukopisu, nepůjde to úplně snadno. Každé jednotlivé téma s sebou nese i vlastní, svébytnou formu. I když se Balabán čas od času nevyhýbá ani jiným technikám či formám, než je malba a vytváří například sochy, můžeme ho charakterizovat jako malíře věrného štětci. Lehkost i jednoduchost jeho malby můžeme obdivovat ve všech jeho dílech, bez ohledu na to, kdy vznikly. Malba pro něj není líbivým designem - což je dnes nejobvyklejší forma vyjádření - ale prostředkem, kdy na sebe jako umělec bere odpovědnost za figuru, která prochází celými dějinami kultury. Zobrazování lidské postavy je stejně staré, jako člověk sám. Záznamy o něm sahají až do dob pravěku, ať již v podobě kreseb na stěnách jeskyní nebo malých sošek Venuší. Lidská postava je zde nositelem emocí a gesto je názor. Ve svém životě kolem sebe každý den vidíme různé všední situace a odehrává se před námi spousta jedinečných a neopakovatelných, ale i rutinních věcí a záležitostí, které dostávají v obrazech Daniela Balabána nový význam i formu sdělení. Bez přehánění lze říci, že společně s německými Neue Wilde a italskou transavantgardou Balabán spoluutváří současnou podobu postmoderního malířství. Tyto postmoderní tendence jsou dle mého názoru také to, na co by měla navázat nejmladší generace umělců, pokud nemá její tvorba upadnout do bezobsažné manýry. Balabánovo umění považuji za čisté, na rozdíl od kalkulované tvorby umělců-designerů. Vilém Kabzan, kurátor výstavy

The exhibition, with its somewhat ironic title Golden Eyes, is intended for viewers who are able to perceive paintings differently than only in the context of a rating on the like-or-dislike scale. The title of the exhibition is based on Balabán's painting of the same name, and the empty bowl with a golden bottom that we can sense in the painting symbolizes the artist's spiritual approach to life in its uniqueness. Balabán is an essential painter whose gaze is directed towards man and his essence, he is a painter of life. His work has a solid foundation in the "new figuration," but it would be a mistake to think that the period of normalisation, in which the artist lived a large part of his life, did not affect him. Although Balabán is not a committed artist in the true sense of the word, his work reflects a kind of inner engagement. The new figuration cannot be understood as a historical artistic direction or a fixed artistic program that the artist should follow, but rather it is a unique expression of a man set in his time. Balabán is not interested in what a man looks like, but in what he feels, what he lives, what his values are and what is the meaning of his life. His paintings are based on existentialism, theology and philosophy. For me, Balabán's work is similar to Francis Bacon's. However, the seriousness of Bacon's themes is compensated here by a certain irony or grotesqueness that holds a significant place in the Czech art scene, thereby also defining itself against the contemporary world art scene. If we wanted to talk about Balabán's distinctive manuscript, it would not be easy. Each individual theme also carries its own distinctive form. Although Balabán from time to time does not shy away from other techniques or forms than painting and creates sculptures, for example, we can characterize him as a painter faithful to the brush. The lightness and simplicity of his painting can be admired in all his works, regardless of when they were created. For him, painting is not a pleasing design - the most common form of expression today - but a means of taking responsibility as an artist for a figure that goes through the entire history of culture. The depiction of the human figure is as old as man himself. Records of it go back to prehistoric times, whether in the form of drawings on the walls of caves or small sculptures of Venus. The human figure is a carrier of emotions here, and gesture is opinion. In our lives we see various everyday situations around us every day, and there are many unique and unrepeatable things and routine things that take on new meaning and form of communication in Daniel Balabán's paintings. Without exaggeration, it can be said that together with the German Neue Wilde and the Italian transavant-garde, Balabán co-creates the contemporary form of postmodern painting. These postmodern tendencies are also, in my opinion, what the youngest generation of artists should follow up on, if their work is not to fall into an empty mannerism. I consider Balabán's art to be pure, unlike the calculated creation of artists-designers. Vilém Kabzan, curator of the exhibition